Nevím kdo to byl, ale někdo prohlásil, že máme před sebou jeden z posledních opravdu hezkých víkendů tohoto roku (asi má doma ve sklenici rosničku). Takže co s tím? Jeden kolega se nabídl, že v sobotu dá do placu loď a tak jsme přemýšleli, kam se nedostaneme normálně autem, proniknem tou lodí. Aby to nebylo tak daleko, majitel lodi měl totiž rýmu a nemohl do vody a my nejsme bestie, zvolili jsme dva ponory: Punčochářskou zátoku a blízký vrak relativně velké lodě.

Sraz v 10 hodin na náplavce nikdo neprošvihnul a mohli jsme naložit a nahodit motor. Za 10 minut jsme byli na místě, nepotápěče vyložili na blízkém mole, tam se taky dostrojili a nechali se už ve vodě, zuby nechty se držící odtáhnout po hladině do ústí zátoky. Plán byl jednoduchý, proplavat celou zátoku až k ústí Punčochářského potoka a cestou míjet místní atrakce, zdi, vraky, hausbót, atd.

Karel, který se celou cestu věnoval studii plánku se po zanoření zařadil na konec, takže jeho vědomosti nebyli k ničemu. Nejdřív jsme klesali a klesali a dno pořád nikde, až ve 40 metrech se terén začal vyrovnávat a my nabrali směr do zátoky. Tím jsme ale část atrakcí úspěšně podplavali a já za to dostal na konci naloženo. Ale zase tak špatné to nebylo, našli jsme masivní zeď, pár vraků, svazarmovskou ceduli, ponton i ryby byli. Vynořili jsme se po hodině až na úplném konci, to už jsme courali břicha po dně.

Pak jsme se nechali převézt nad malou zátočinku, kde je v asi 7 metrech vrak kajutové lodi s tím, že tady dodýcháme dvojčata. Všechno jsme v pořádku našli, loď proplavali, viděli spoustu okounú a candátů, pak ještě 20 minut počkali na ortodoxního sólistu Karlíka a mohlo se domů. Celkové hodnocení: nádhera a hlavně pohoda.

Druhý den, v trochu pozměněné sestavě jsme měli dohodnutou návštěvu Trhovek. Líba byl připraven, loď taky, takže jen nastrojit a hlavně nanosit a dolů. Šli jsme na protější břeh za těchnický kostel a mě v hlavě rašil plán na ponor k domu, který je nejblíž ke kostelu. Podle domluvy jsme šli nejprve kolmo ke břehu a pak se začali stáčet doleva a hodně dolů. Viditelnost nebyla nejhorší a šance na objevení domu byla vcelku vysoká. A taky se zadařilo a v 50 metrech jsme si ho obeplavali, nakoukli dovnitř a mohli zase stoupat. Trochu jsme žuchli do deka, ale nic dramatického. Nahoře nám dělala společnost spousta ryb, okounů, candátů, dokonce i sumeček, úhoř a velká štika. Velmi povedený ponor. I přes drobné technické problémy s nastartováním motoru se to všem líbilo a o to přece jde.

A závěr? Vydařený víkend, pěkné ponory, dobří lidé (s vyjímkou jakési neukojené madam ječící něco o soukromém molu), paráda.

Zapsal: P. Večeřa