Když se řekne, že se jede potápět do Rakouska, každý si pod tím představí jezera, jako je Attersee, Gosausee, Hallstättersee, Traun. Když se ale řekne, že se jede potápět do Německa, neodpovíme tak jednoznačně.
Dostali jsme nabídku seznámit se s jezery jižně od Mnichova, navázat vztahy s místním potápěčským klubem a prozkoumat tamní lokality. Plány velké, času málo, proto jsme nemarnili čas a hned na páteční ráno jsme naplánovali dva ponory na Walchensee. Toto jezero je zajímavé hned z několika důvodů. Svoji lokalitu si zde najde úplný začátečník i trimixový potápěč, viditelnost, pohybující se v rozmezí 8 – 20 metrů, někteří místní potápěči uvádějí i více. S čím je ale třeba počítat, bez ohledu na kvalifikaci, je skutečnost, že jezero leží v nadmořské výšce 800 m.n.m. Pro představu Attersee leží v nadmořské výšce 440 m.n.m. Pro náš průzkum na tomto jezeře jsme vybrali lokalitu zvanou Galerie.
Po překonání strmého kamenitého svahu, který byl obnažený v důsledku upuštění vody, jsme se dostali přímo k vodě. Ponor jsme uskutečnili podél stěny, která padá do hloubek přesahující 100 metrů. Fascinující byla skvělá viditelnost, na což jsme si za zimu trochu odvykli, odhadem poctivých 13 metrů. Poté, co jsme minuli stěnu, dostali jsme se ke kamenitému svahu, kde v hloubce okolo 35 metrů je potopený oldtimer Ford. Bohužel i na něm se podepisuje zub času a nenechavé ruce potápěčů, ale i přes to se stále jedná o zajímavý vráček automobilu z 30.let. V průběhu, co Jirka dělal fotky a natáčel video, naskočilo nám nějaké deko a protože jsme si nechtěli zopakovat poslední Slapy, co do stráveného času na dekompresi, zvolna jsme zamířili zpět k hladině, opět podél stěny, na které nás uchvátil nádherný skalní převis.
Na této lokalitě jsme potkali dvojici potápěčů, kteří byli velmi sdílní, neboť jejich potápěčský kolega byl shodou okolností Čech žijící v Mnichově. Od nich jsme se dozvěděli, že jsme si vybrali špatné období, neboť taje sníh a viditelnost je špatná. Tento jejich názor mne pobavil, takže jsem jim řekl, jak to nyní vypadá na Slapech. Podle výrazu na tváři měli za to, že jsem si nějak popletl číslovky, neboť 2 až 4 metry pro ně bylo nepochopitelné číslo pro viditelnost.
Na druhý ponor na Walchensee jsme se přesunuli k jižní části jezera, na lokalitu zvanou Steinbruch. Zde byl přístup do vody příznivější, dalo se sejít i vyjít bez použití lana. Na této lokalitě je hlavní atrakcí velké zrcadlo, v hloubce cca 30 metrů a pravá, nefalšovaná bavorská májka. Nicméně pro mě bylo největším překvapením velké množství mníků jednovousých, kteří s narůstající velikostí ztrácely plachost.
Na sobotu jsme si naplánovali ponory na Starnbergersee. Díky navázané družbě s Tauchclub – Oberland, jsme získali potřebné povolení pro vjezd do chráněné krajinné oblasti, za což tímto opět děkujeme. Bez tohoto povolení je sice možné se na Starnbergersee potápět, ale s tím, že veškeré vybavení se musí donést vlastními silami, což s ohledem na vzdálenost by byl nadlidský výkon. První ponor zde jsme uskutečnili na lokalitě zvané Seeburg. Pojmenování Seeburg nevzniklo náhodně, nýbrž podle hrádečku, který je přímo u vody. S ohledem na větrné počasí a tedy i na vlny, které vznikaly na vodní hladině, jsme měli pocit, že jsme snad u moře, ale teplota vzduchu této představě moc neodpovídala. Ponor podél terasovité stěny byl opět zpestřován mníky.
Druhý ponor na Starnbergersee jsme uskutečnili na lokalitě zvané Wasserwacht, označení získala podle nástupního místa – základny vodní záchranné služby. Tato lokalita byla vzdálena od Seeburgu cca 300 metrů. Podle počtu automobilů, které zde byly v době našeho příjezdu, by se dalo hovořit o velké oblíbenosti tohoto místa. A opravdu, podvodní scenérie, zejména stěny, byly úchvatné. Projevil se i smysl pro romantiku německých kolegů, když umístili lavičku na hranu stěny, aby si mohli na deku vychutnat výhled do hlubin Starnbergersee. O Starnbergersee se říká, že je čistší než Walchensee a i podvodní život je bohatší. Co se týče viditelnosti, byla skvělá, ale i přes to jsem měl pocit, že na Walchensee byla viditelnost o něco lepší, což ovšem mohlo být způsobeno velkým počtem potápěčů na Starnbergersee. V této souvislosti je ale třeba zmínit, že i přes to, že potápěčů bylo v sobotu na Starnbergersee hojně, pod vodou jsme žádného nepotkali.
Při odjezdu ze Starnbergersee jsme využili služeb mobilní plnící stanice, umístěné na přívěsném vozíku, který byl zaparkovaný přímo u vody pod hradem. Výborný podnikatelský záměr, neboť nejbližší plnění bylo v Geretsried, navíc plnili vzduch, nitrox, trimix. Co si víc přát.
Na neděli byl sice naplánován návrat domů, ale ještě jeden ponor před odjezdem nikdy neuškodí. Protože nás neodradil ani sněhový poprašek, vydali jsme se opět na Starnbergersee, tentokrát v doprovodu členů Tauchclub – Oberland. A proč nevyužít jejich znalostí a podívat se na jiné místo. Byla vybrána lokalita zvaná Naturschutzgebiet. Byli jsme ten den jedni z prvních na této lokalitě, na nic jsme nečekali, nastrojili věci a šli do vody. Opět terasovitá stěna, opět mníci, ale excelentní viditelnost, dovolím si tvrdit, že byla dobrých 15 – 18 metrů v hloubkách okolo 40 metrů. Opravdu jsem uvěřil, že viditelnost na Starnbergersee je lepší než Walchensee. Ponor neměl žádnou vadu na kráse.
Na závěr jsme pozvali německé kolegy k nám do Čech, abychom jim ukázali naše oblíbená místa.
Zapsal: Tom