V neděli 18.8. jsme ve Vševilech pokračovali v kurzování na nejrůznějších levelech, od úplně prvního ponoru na otevřené vodě až po ladění výcviku nových divemasterů. V plánu byl kromě běžného tréninku hlavně nácvik rescue technik. Zlatým hřebem pak bylo dokončení kurzu našeho zahraničního junior scuba divera, který si pro něj dojel až z dalekého Německa.
Jelikož akce byla nepochybně velice hodnotná, rozhodl jsem se tentokrát k velkému reportu namísto prostého článku na FB. Součástí je rovněž fotogalerie, kde některé fotografie nejsou sice technicky úplně dokonalé, část byla dokonce mobily všech možných značek, ale jejich obsah je natolik unikátní, že by byla škoda se nepodělit.
Kvalitní akce se dala čekat už díky iniciativě manželů Tůmových, čili Janičky s Vaškem, kteří se chopili funkce provianťáka a den předem dali nakládat vše, co šlo, krávu i prasátko, připravili různé saláty a Jana, a tímto nasadila laťku všem potápěčkám hodně vysoko, upekla koláč!! Další účastníci Pavla s Honzou pak pořídili ovoce, melouny, no hostina co se jen tak nevidí (tedy já toliko jídla pohromadě viděl naposledy snad někdy na Vánoce a to ještě u tchýně).
Hned na začátku jsme se pěkně rozdělili, naši nastávající divemasteři se ujali přípravy a organizace prvních ponorů a hned (tedy ne úplně hned, spíš tak po poledni), jsme se začali nořit do vody. Počasí bylo nádherné, ale viditelnost ve vodě bohužel bídná, což jsme ale dopředu tušili. První 3 metry to jakžtakž šlo, ale pod tím špunt až do hloubky nějakých 9 metrů, kde byla viditelnost v rozmezí 2 metry až 0. Pod těch 9 metrů byla sice tma, jak víte kde, ale viditelnost místy přes 4 metry.
Za těchto okolností musím vyseknout velikánskou poklonu Pavle, Jirkovi a Honzovi, kteří se i přes to hrdinsky poprvé v životě zanořili a srdnatě bojovali s nepřízní řas, sedimentu a kdovíčeho ještě a v jednom případě i s uchem. Ale nikdo na potápění nakonec nezanevřel a po ponorech jsme se mohli vrhnout na vynikající hovězí, vepřové, klobásy, saláty, kuřata, melouny, koláče …. Gurmánský zážitek pro všechny, to se mnou budou jistě všichni souhlasit.
Po takovýchto hodech byl trochu problém přinutit účastníky znovu se ustrojit a pustit se do nepříliš oblíbeného nácviku rescue technik, ale podařilo se. Musel jsem trochu upravit dvojice, spojil jsem dohromady Jéžu s Vaškem a Lenku s Janou, jelikož by tahání v rámci manželských párů bylo přeci jen trochu kruté, navíc zájem zachraňovat potápěče stejného pohlaví byl nepochybně větší, než tahat z vody vlastního manžele/ku, což by mohlo být zajímavým námětem na sociologický výzkum.
Nejprve si všichni zkoušeli různé techniky úchopu a držení potápěče při jeho transportu na hladině a různé varianty plavání zachraňujícího potápěče. Dalším cvikem bylo zajištění stability zraněného potápěče odstraněním závaží a nafouknutím žaketu, následovalo vytažení zraněného z vody. Jako poslední cvik si všichni vyzkoušeli záchranu tonoucího na hladině, a to tonoucího nespolupracujícího, což není nic jednoduchého, jak všichni rychle zjistili.
Jediným nedostatkem bylo opakované narušování výcviku párem dvou tuleních samců, evidentně v říji, kteří se snažili nalézt objekty vhodné k páření. Nakonec se zřejmě uspokojili nějakým jiným způsobem a výcvik jsme mohli úspěšně ukončit. Škoda jen, že jsme sebou nevzali jednu z našich nových harpun, mohl být i kožich na zimu ….
Na závěr pak nastala slavnostní chvíle, a Marek Schauer byl slavnostně přivítán mezi potápěči a pasován na NAUI Junior Scuba divera.
Do Prahy jsme se vrátili pozdě večer, ale řádně proškoleni a jistě již se všichni těšíme na zakončení kurzů, které je plánováno na první zářiový víkend do Velkého Mederu na Slovensku.
