Potápění na Miličíně, sobota 17.12. 2011
Po zkušenosti z minulého týdne, kdy nás zaskočil led, tentokrát jsme tam jeli právě kvůli němu. Vybaveni reely a cívkami využijeme situace k nácviku, či procvičení (podle vyspělosti jednotlivých maníků) potápění v uzavřeném prostoru, tedy speciálně pod ledem.
Naplánovali jsme ponor, rozdělili role a začali se probourávat do vody. I když jsme měli v záloze motorovku, zvládli jsme to hrubou silou. Viditelnost nezklamala, odhaduju ji na 10 metrů. Ponor proběhl přesně podle plánu, všichni si vyzkoušeli vyvazování i sledování linky, spolupráci v týmu, spojení s fixem, atd.
I přes trochu nevlídné počasí (česká Sibiř nezklamala), hlavně vítr se sobotní dopoledne vydařilo.
[gradient_divider]
Náplavka, neděle, 18.12. 2011
Nedělní dopoledne lze strávit různě. Nákupy, televize, kanape, příprava na oběd, všechno jistě bohulibé činnosti. My jsme ale vyrazili tradičně na Slapy. Tentokrát jsme si chtěli trochu dát do pořádku pořadí linek na náplavce. Minule jsme, asi z důvodu nedostatku informací, zaměnili linku ke sloupu s nějakou novou lajnou, vyvázanou za ní.
Plán byl jednoduchý: pojedeme doprava k Ferdinandově lince, sjedem po ní do 30 metrů, odbočíme směrem k zátoce a najdeme další vyvázané objekty. Vše šlo podle plánu i když viditelnost byla trochu horší než minule, tipuju do 2 metrů. Po opuštění linky ke sloupu jedem k zátoce a míjíme dvě šňůry, dokonce popsané. Jedna vede k Sedlu a údajně to není daleko, druhá je plná optimizmu, cedule hlásá „nevedu nikam“. Dobrý.
Ze zátoky vystoupáme výš, deko se blíží, míjíme dost ryb, okouny, candáty a dokonce pěknou štiku a po hodině lezeme z vody. I přes nic moc viditelnost byl ponor velmi příjemný a já vím, že dnes čeká doma vepřo. Nádhera.
Zapsal: Petr Večeřa
