Nabízím malé shrnutí potápěčských akcí z poslední doby.
Úterý, 11.9. Jako každé úterý zavírám v 19.00 krám a nakládám věci k Martinovi, přesnému a nedočkavému jako vždy. Další hladovec čeká netrpělivě na Slapech. Chceme zkusit Rabyni. Já jsem tam nebyl už hezkých pár let. Uvidíme. Službu konající náčelník ponoru chce prozkoumat vyvázané lano, vedoucí údajně kamsi dolů. Kontrola na hladině a jdeme na pravou ruku, klesáme a záhy narážíme na lano. Po něm kolmo dolů, 20m, 25m, napětí stoupá. Co nás čeká na konci? 32M a tajemství je odhaleno, na konci není nic. Ale není nic jako nic. Tohle nic bych nazval kulový nic!
Ještě že překvapení se konalo cestou vzhůru. Světlo náhle naráží na jakousi stěnu, která připomíná barvou i tvarem příď lodě, ovšem velké. Sahám na ni a stěna někam utíká! To jsem nakoupil nebo co? Vysvětlení je prosté, je to obrovský gumový vojenský vak na vodu. Stálo by za to ho vytáhnout, byl by to pěkný exponát do výstavky, ale tak v tělocvičně. Na závěr tradiční okouní potěr a velký, lovící candát a je to.
Sobota, 15. 9. Jdeme na přístaviště a tentokrát doprava k hrázi. Nezbytná kontrola na hladině proběhla už za úplné tmy, inu už je září a začínáme klesat. Viditelnost stále dobrá, jdeme tři v rojnici a vidíme se bez problémů. Padáme do 40 metrů a za skálou s vodníkem otáčíme a pomalu stoupáme. Nahoře je spousta ryb, potěr okounů trochu povyrostl a jejich starší příbuzní je bez milosti loví, to jsou poměry. Hezká hodinka.
Neděle, 16.9. Dnes je pro mě mimořádný den, moje dcerka si po 10(!) letech usmyslela, že to zase zkusí. Ale to zabíhám do soukromí. Jede se na Horní Cerkev, protože tam má být dobrá viditelnost, je to jednoduchý lom, žádné hloubky nehrozí, prostě ideální pro zkoušení, výcvik a tak.
Potkáváme se s kolegy od Olsona, podebatujeme a pak už do vody. Příjemná hodinka v dobré viditelnosti, kupodivu málo lidí, všichni až na nás viděli štiky a sumce (kam jsme čuměli?), prostě příjemná neděle.
Úterý, 18. 9. Po týdnu opět zvítězila Rabyně, tentokrát opačný směr. Babor. Jsme jen dva, takže v pohodě plaveme dolů a brzy narážíme na vývaz. Sledujeme ho a někde pod 30m jsme uzákladů zatopených domů. Pak pokračujeme do zátoky a cestou narážíme na několik různých „linek“. Všelijak se prolínají a kříží a tak to má asi být. Jedna je placatá páska, druhá jakési lano, chvíli se ztrácejí v nánosu, chvíli zase vedou volnou vodou. Trochu kombinujeme a lavírujeme mezi nimi, narážíme na šipky, kde na jedné je Babor uveden tam i zpět, další je zase popsaná tak hustě, že kdybych měl všechno přelouskat, jsem tam ještě teď na deku. Míjíme asi tři vraky a pak už se stáčíme domů. Cestou ještě velká štika a podezřele málo plachý úhoř (že by byl v kiosku na metylu?) a máme to za sebou.
O víkendu se chceme po dlouhé době podívat na těchnický kostel. Doufám, že do toho nic nevletí a zadaří se.
Zapsal: P. Večeřa