Letošní potápěčskou sezónu jsme zahájili na netradičním a exotickém místě, kterým je Kuvajt, malý, ale bohatý stát na břehu Perského zálivu, ve kterém na ropu narazíte, když jen rýpnete nohou do země a kterému vládne už od 18. století rodina Al Sabah. A také stát, který má neblahé zkušenosti se svým agresivním sousedem, který měl potřebu postarat se o jeho blaho …
To bylo vše, co jsem o Kuvajtu věděl, když se na mě obrátili členové NAUI z Kuvajtu s tím, zda bych pro ně zorganizoval potápěčský TECH workshop, na kterém by si mohli rozšířit svá stávající instruktorská oprávnění o možnost výuky kurzů technického potápění.
Celou akci se podařilo připravit poměrně rychle, myslím, že od prvního kontaktu uplynul sotva měsíc a už jsem seděl v hale letiště na Ruzyni a čekal na odlet směr Kuvajt. Jinak cesta je to docela příjemná, něco přes dvě hodiny letu do Istanbulu, tam tři hodiny pauza (akorát na večeři a kávu) a další necelé tři hodiny let do Kuvaitu. Kovidová administrativa na letišti byla poměrně jednoduchá, pokud máte očkování, nemusíte absolvovat ani žádný test, ale bez očkování není možné do Kuvajtu vůbec vstoupit.
Na letišti už na mě čekal Aziz (jinak Abdulaziz Al Tannak, NAUI #52277, NAUI Course Director, TDI tech. Instruktor), který celou akci zajišťoval a organizoval z kuvajtské strany, dopravil mě do hotelu a domluvili jsme se na zahajovacím setkání následující (vlastně ten samý) den večer.
Po asi třech hodinách spánku jsem se brzo ráno probudil a vyrazil na průzkum okolí. Hotel Ibis Salmiya leží jen přes ulici od moře, tak jsem se pustil na promenádu a nestačil se divit, a divení mě vlastně nepustilo až do konce mého pobytu.
Kuvajt je totiž nádherná, klidná a přátelská země, promenáda a přilehlé parky byly plné lidí, někdo sportoval, někdo jen tak procházel, rodiny piknikovaly, na každém kroku byla kavárna nebo alespoň stánek (a tím myslím Starbucks stánek). V místních kavárnách jsem také prvně v životě viděl kávovar na “turka”! Kromě toho všude samé dortíky, zákusky, zmrzliny … No pokud se chystáte hubnout, pak do Kuvajtu určitě nejezděte.
Odpoledne nás čekalo první setkání v divecentru Barracuda se všemi kandidáty a po rychlém představení jsme se hned pustili do naplánovaného programu. První část zahrnovala teoretickou přípravu, kdy každý z kandidátů měl za úkol prezentovat vybranou část teorie spadající do osnov pro daný kurz. Všichni byli na přednášky připraveni a navíc díky tomu, že se jednalo o zkušené instruktory potápění NAUI a bylo jasné, že pracovat se studenty umí, zvládli všichni tuto část bez jakýchkoli problémů. Spíše jsme potom debatovali na téma NTEC a technické výstroje obecně, o odlišnostech pramenících z různých podmínek, ve kterých se potápíme. Snažil jsem ukázat i jiný přístup k technickému potápění, který byl trochu odlišný od toho, co používali doposud. V žádném případě jsem se ale nesnažil nikoho „převychovávat“ nebo určovat, jakou výstroj má kdo používat nebo jak má provádět jednotlivé techniky, šlo mi o to ukázat, že existuje více postupů a je na každém, aby si sám vybral ten, který mu bude nejlépe vyhovovat.
Další den jsme začali společným obědem, po něm jsme probírali věci týkající se standardů, organizace, vysvětloval jsem postup při certifikování nových technických potápěčů, potřebné materiály atd. Večer náš potom čekal výcvik na uzavřené vodě, měli jsme pro sebe bazén v centru Kuwait City. Zopakovali jsme a procvičili si všechny základní dovednosti, pohyb pod vodou, drilly, bezpečnostní postupy, trénovali jsme práci s deko lahvemi atd. Každý měl možnost vyzkoušet si vše jak z pohledu instruktora, tak i studenta.
Zajímavý byl večerní návrat z bazénu do hotelu. V Kuvajtu se totiž konali velké slavnosti, slavil se den osvobození, a velkou zábavou místní mládeže je házet po sobě a po všech kolemjdoucích a kolemjedoucích balónky naplněné vodou. Že je důležité nechat zavřené okno u spolujezdce a neotevírat ani když vás někdo prosí, mi došlo hodně rychle!!
Další den nás čekala velká sláva, Abdulaziz dojednal pozvání na dopolední čaj do víkendové rezidence šejka Sabah Al Khalid Al Sabah, premiéra kuvajtské vlády a jednoho z nejvýše postavených členů rodiny Al Sabah. Bylo to velice přátelské setkání, bohužel poznamenané čerstvým napadením Ukrajiny ruskou armádou, takže jsme se s Jeho Výsostí bavili spíše než o potápění o této situaci a možných důsledcích, které z ní plynou. Šejk Sabah se velice zajímal o postoj České republiky a naší vlády k této události. Ale došlo i na příjemnější témata, mimo jiné i na jeho návštěvu a pobyt v Československu za dob hluboké totality v 80. letech.
Kromě šejka jsem měl možnost na této schůzce poznat celou řadu představitelů kuvajtské armády, diplomaty včetně dalších členů vládnoucí rodiny a jsem si jist, že to určitě nebyla moje poslední návštěva Kuvajtu.
Když už jsem u schůzek, setkal jsem rovněž i s Reyadh A. Albannaw, šéfem NAUI Middle East, kterému ještě jednou děkuji za jeho návštěvu, kdy jsme měli možnost probrat situaci NAUI na Blízkém východě. Pro mě osobně bylo velice zajímavé povídání o Egyptě, který byl a je z hlediska NAUI problém a je to takové věčné téma evropských reprezentantů.
Nerad bych při výčtu všech schůzek a návštěv zapomněl na potápění. Předposlední den workshopu jsme naplánovali trénink na otevřené vodě. Nepřálo nám bohužel počasí, původně plánované ponory na ostrově nedaleko Kuvajt City jsme museli kvůli silnému větru zrušit. To nám ale nezabránilo, abychom je nahradili ponorem ze břehu na pláži nedalo města. Tím jsem já absolvoval svůj první ponor v Perskému zálivu!! Ještě že jsem měl suchý oblek, jelikož voda byla opravdu studená. Viditelnost někdo okolo 2-3 metrů mi zase připomněla naše tuzemské středoevropské lokality. Tím jsem se ujistil, že v Kuvajtu mají podmínky skutečně vhodné pro technické potápění :-) !
Poslední den už nás z té potápěcí části čekala jen administrativa, slavnostní zakončení a předání diplomů. Jsem si jist, že si všichni zasloužili stát se novými technickými instruktory NAUI.
Mě osobně pak ještě čekala prohlídka města, návštěva staré tržnice (s výbornými kavárnami a čajovnami) a potom, jak jinak, nakupování v jednom z největších obchodních center na Blízkém východě. No, došlo mi, že OC Chodov není opravdu ten největší obchoďák na světě, jak jsem si původně myslel ……
Závěrem bych rád poděkoval Azízovi a všem účastníkům, Michaalovi, Khlud, Hussienovi …, hlavně za jejich přístup k celému workshopu a také za to, že se mě ujali a věnovali se mi od prvních chvíle až do odletu. Původně plánovaný pracovní pobyt se tak proměnil na návštěvu u přátel a už se moc těším, až jí budu moci zopakovat nebo je naopak přivítám u nás v Česku.
Tags: Instruktoři potápění, Potápění v Kuvajtu, Technické potápění
