Výročí upálení Mistra Jana Husa jsme si s Petrem Večeřou připomněli v ledové vodě zatopeného lomu Barbora v Oldřichově u Duchcova. Pro vstup do vody jsme si vybrali místo až za základnou SPČR, které bylo využíváno místními spoře oděnými domorodci, kteří se potápěčům nejprve bránili a hrozili i kameny, ale nakonec nás mile přijali, zejména poté, co jsme slíbili nebrat si do suchých obleků spodní prádlo.
Viditelnost do hloubky první deseti metrů se pohybovala okolo 2-3 centimetrů, sediment zvířený dovádějícími nudisty byl naprosto neprostupný a jednalo se tak o čistě přístrojové potápění a navigaci. Jednu chvíli jsem se dokonce přestal pohybovat a začala se mě zmocňovat panika, zda jsem neochrnul, neboť mě mé nohy obuté do závodních Holliesů neposunovaly kupředu. Příčina však byla v tom, že jsem byl hlavou zabořen do bahna a mocnými kopy jsem se do něj pouze zarýval hlouběji a hlouběji.
Jakmile jsme se ale zanořili pod deset metrů a odplavali dále od břehu, viditelnost se prudce zlepšila až na nějakých 5-6 metrů. Nejlépe bylo vidět do cca 30 metrů (zcela bez sedimentu), ve 40 metrech pak byla viditelnost nepatrně horší. Teplota vody na Barboře stabilní 4° dala vyniknout Petrem mi zapůjčenému novému podobleku. U hladiny bylo krásných 18°, takže jsem se při dekompresi pěkně prohřál.
Ponor to byl velice příjemný, z fauny jsme viděli ve 40 metrech malého okouna (proč si vybral tuto nehostinnou hloubku bylo pro mě záhadou), někde ve 25 metrech byl poměrně velký rak. Plánované fotografování ryb v pobřežním porostu nebylo z důvodů špatné viditelnosti možné.
Petr Řehák
instruktor NAUI # 52010
