Jak jsme se na prodloužený víkend v Pakoštane (Chorvatsko) těšili, tak o to rychleji je bohužel za námi.
V pátek večer jsme vyrazili v celkovém počtu dvanácti lidí, z toho šesti potápěčů, na nepříjemně dlouhou cestu na jih od Prahy. Naštěstí se nám tuto dlouhou trasu podařilo zpříjemnit poškozením pátého převodového stupně u jednoho z vozů, takže se nám vyhlídková jízda ještě o cca dvě hodiny protáhla.
V sobotu ráno nás ale uvítalo překrásné letní počasí na pakoštanské základně. Naše skupina se rozdělila na ty, kteří dokončovali své OWD kurzy – zůstali na místě a potápěli se ze břehu, a na ostatní, kteří ihned po ubytování vyrazili na Polaris – zdejší legendu mezi loděmi. První ponory byli samozřejmě hlavně vyvažovací, a pro ty, kteří se potápěli prvně v moři také seznamovací. Jeden by už ani po zimě nevěřil, že existuje příjemně teplá voda s viditelností daleko za hranicí tří metrů. Viděli jsme lokality Gangaro – sever a Ošljak, obě plné čerstvě vylíhlého plůdku a spousty drobnějších rybek.
V neděli jsme vyrazili na již zcela odlišné lokality! Na úvod Vrtlič kde jsme měli nádherný pocit létání nad jakoby suchozemskou krajinou, umocněný vizuálně typickým plotem v 36metrové hloubce. Plot byl samozřejmě k chytání krabů, ale zážitek to byl jako bychom létali nad loukou u chalupy. Poměrně dobrá viditelnost, silný povrchový proud – jugo nás vítalo se vší parádou.
Druhý ponor byl pro alespoň mě vrcholem celého prodlouženého víkendu. Lokalita Lončarič – po stráni šikmo dolů do 20m hloubky kde je překrásný útes plný štěrbin, rybek, hub a všemožných barev táhnoucí se dolů do 35m. Dno pod námi je krásně bílé.
V pondělí ráno vyrážíme směr Kamenar, což je úchvatný kopec, jehož vrchol je cca 6 metrů pod hladinou. Jedna čtvrtina se dolů svažuje postupně, zbytek je krásný útes se dnem v sedmdesáti metrové hloubce. Je tady tolik co vidět, že ani neuvažujeme o přejezdu na jinou lokalitu. Děláme kolečka kolem celého kopce a pomaličku se již připravujeme na večerní návrat domů.
Mezi ponory kolem nás k našemu překvapení propluje čtveřice delfínů, což nám ale okamžitě připomene nepříjemnou skutečnost, že nikdo z nás za celý víkend neviděl žádnou větší rybu. Je otázkou zda-li kolegové Chorvati někde nedělají chybu.. Byla by obrovská škoda o tyto lokality přijít.
Ale jinak se víkend rozhodně vydařil – manželky se nám spokojeně opálili (děkujeme za trpělivost!), Sandra a Míla spokojeně dodělali OWD, Pavel spokojeně dokončil AOWD, Petr si spokojeně rozmočil prstíky při tisíci ponorech ze břehu na Římské cestě, a Honza spokojeně dopsal tento referát.
Ještě doplním, že pokud by se někdo chtěl příštího potápění zúčastnit také, ať určitě odhodí ostych a zavolá. Ať už jednotlivec, buddy teamy nebo skupiny – všichni jste vítáni.
