Zpráva z ponoru na Slapech, 25.9. 2011
Moto: lidská blbost ve dvou obrazech
Nedělní počasí a týden bez ponoru nás vyhnal opět do vody, chtěli jsme se po čase přesvědčit o stavu náplavky. Jenže jsme hned tvrdě narazili. Po příjezdu se k nám hrnul náš známý hlídač, se kterým jsme si vždy přátelsky popovídali a sdělil nám tu neuvěřitelnou jobovku.
„Šéf veškeré potápění zakázal“. Tím šéfem rozumějme vedoucího povodí Vltavy pro tuto oblast. Zase jeden státní úředník – blb – na svém místě.
Museli jsme tedy jinam a nejblíž je asi Ždáň. Ponor jsme prováděli z přístaviště parníků doprava po krásné, skoro kolmé, tmavé stěně. U hladiny sice bylo trochu sinic a jiných nečistot, ale od 8 – 10 metrů byla viditelnost solidní. Největší překvapení nás ale čekalo po vynoření. Okamžitě u nás byl jakýsi človíček a obvinil nás z přeřezání a zmizení 300 metrů vlasce, čímž mu vznikla škoda nejméně 1500 korun! Za tímto šaškem (později jsme se dozvěděli jeho jméno, pan Bartoš), se objevil další přírodní úkaz ve formě trpaslíka zvícího 150 cm, který nesl výrazné devastující stopy zodpovědné konzumace a ten na nás vytáhl placku na řetízku s nápisem Rybářská stráž.
Poprvé jsme viděli tajného rybáře. Nemusím zdůrazňovat, že jakákoli domluva vůbec nepřipadala v úvahu. Rozhodnutí padlo až příjezdem policie, kterou ti magoři zavolali. Naštěstí dva mladí příslušníci byli naprosto v obraze a pro formu nám museli dát pouze pokutu za vjezd do zákazu. Závěr? Blbost je věčná a daří se jí jak na státní (Povodí) tak zájmové (někteří rybáři) úrovni.
zapsal Petr Večeřa
