Pravidelní úterní večerní ponor jsme si naplánovali z lodi, v zátoce Koranda u Modré loděnice. Chtěli jsme zkontrolovat zeď náhonu a podívat se po proudu bývalého potoka k jeho ústí do původní Vltavy, kde jsou zbytky mlýna. Vše šlo jako po másle, přistáli jsme na svém oblíbeném místě u „poloostrova“ uprostřed zátoky, nastrojili, zakotvili, zanořili a pak to přišlo.
Do 4-5 metrů jsme se ještě trochu viděli, ale při sestupování šla viditelnost rapidně dolů. Ve 20 metrech to dělalo dobrých 20 cm. Prostě jsme neviděli na kompas ani na počítač. Samozřejmě nebylo možné udržet formaci a tak jsme, po dohodě, jeli každý na své triko. Já jsem se zorientoval až když jsem si udělal bouli o velký hausbót na druhé straně zátoky. Mohl jsem vzít náměr a zkoušel jsem naplavat na zeď, ale v nule je to prostě marné. Namířil jsem domů a po 48 minutách jsem se vynořil ulodi. Oba kolegové to zvládli bravurně taky a mohlo se jet zpátky do přístavu na náplavce. Tam jsme se potkali s wylíkama, kteří si užívali v daleko lepší viditelnosti pod 20 metrů.
Poučení? Všechno špatné pro něco dobré. Výborný trénink navigace a psichycké odolnosti.
Tak zase někdy v lepších časech.
Zapsal: P. Večeřa
