Letošní mezinárodní potápěčská sezóna nám začala už 20. února, kdy se v italském městečku Roseto degli Abruzzi, centrále DAN Europe, konalo setkání NAUI reprezentantů, na které z Floridy dorazil Angelo Fiore, NAUI Vice President of Global sales. Setkání přecházelo hlavnímu bodu letošního programu, a to třídennímu workshopu první pomoci organizovaném DAN Europe pod vedením Guy Thomase, ředitele DAN Europe pro bezpečnost, a Alberto Roty, manažera DAN Europe pro vzdělávání.
Celá akci byla výsledkem navazování spolupráce mezi NAUI Worldwide a DAN Europe, díky čemuž jsme my jako reprezentanti NAUI získali úžasnou příležitost absolvovat kompletní školení pro trenéry (Instructor Trainer) DAN Europe.
Kromě samotného školení náš čekal nabitý program, prohlídka centrály DAN Europe, seznámení se s legendou profesorem Allesandrem Marroni, prezidentem DAN Europe, jeho dcerou Laurou Marroni, která je mimo jiné členkou ženské potápěčské síně slávy a Vicepresidentkou DAN Europe, přednášky Guy Thomase o bezpečnosti, představení používání kyslíkového rebreatheru při resuscitaci nebo Alberto Roty ohledně první pomoci i fungování DANu jako takového. Dozvěděli jsme se spoustu věcí ze zákulisí DANu, jak se v praxi organizuje pomoc v případě potápěčské nehody, s kým komunikujeme při oznamování nehody atd. Třešničkou na dortu pak byla závěrečná přednáška profesora Marroni o aktuálních výzkumech prováděných DANem ohledně vzniku dekompresní nemoci, tvorbě bublin a provádění sběru dat o chování lidského těla přímo během ponoru.
Školení probíhalo v úchvatné vile nebo spíše resortu Pagus Montepagano s nádherným výhledem na moře. Stejně jako workshop pro trenéry první pomoci organizovaný DAN USA (který jsme absolvovali již dříve) je program třídenní. První den se trénují, respektive opakují základní postupy první pomoci. Důraz se klade zejména na KPR (CPR), tedy resuscitaci (pozn. jelikož se jedná primárně o první pomoc související s potápěním, trénuje se včetně dýchání, tzv. „Full CPR“). K základnímu tréninku se postupně přidávají další cviky a pomůcky, jako je automatický defibrilátor nebo kyslík. Při používání kyslíku se trénuje záchrana s různými druhy masek, používá se ambuvak, MTV (Manual Trigger Valve), Demand Valve a další. Nebyl by to trénink první pomoci, kdyby nedošlo na fixaci zlomených končetin a zastavování krvácení.
Druhý den je již věnován nácviku výuky první pomoci. Každý z účastníků tak má možnost vyzkoušet si první pomoc z pozice poskytovatele (provider), ale i instruktora, tedy nejen správné provedení každé techniky, ale i předvedení a vysvětlení postupu při provádění jednotlivých technik. Každý účastník je chvíli provider a chvíli instruktor, kdo má štěstí a přijde na něj ve správný čas řada, může si odpočinout také jako oběť. V každém případě se jednotlivé techniky neustále opakují a při jejich provádění se každý z účastníků v pozici instruktora snaží upozornit ostatní na chyby – někdy skutečné, někdy inscenované. Závěr druhého dne je pak věnován tzv. microteachingu, tedy správnému způsobu výuky jednotlivých dovedností. DAN je v této záležitosti velice důsledný a při výuce (instruktor) se netolerují sebemenší chyby. Jakékoli pochybení v některé z klíčových součástí daného cviku znamená automaticky neúspěch celé prezentace bez ohledu na to, zda ostatní části byly perfektní. Pokud chybujete v některé méně závažné části (monotónní přednes, chyba při debrifingu apod.), máte stále šanci získat dostatek bodů v jiné části prezentace.
Současně s microteachingem probíhá i nácvik hodnocení jednotlivých prezentací trenéry tak, aby hodnocení bylo maximálně objektivní. NAUI instruktoři podobné hodnocení znají ze svého ITC kurzu, ale hodnocení DANu je přísnější a nepřipouští moc kreativy ze strany trenéra. Navíc žádný z budoucích trenérů neví, jestli jeho instruktor nedostal pokyn simulovat chybu a pokud jí neodhalí, bude muset celou prezentaci zopakovat.
Poslední, třetí den, byl ve znamení velké nervozity už od rána. Začínalo se dříve než předchozí dny, v osm ráno už jsme byli v plném tréninku. Sobotní dopoledne je věnováno pilování kompletních prezentací z pohledu instruktorů a jejich hodnocení trenéry s odhalováním chyb. Nervozita z nás padá a člověk začíná mít konečně pocit, že mu jednotlivé cviky docela jdou a hlavně, že je začíná provádět automaticky. Tenhle pocit ale končí s obědem, po kterém začínají zkoušky.
Zkoušky začínají písemným testem s 20 otázkami. Pak se rozdělujeme do dvou skupin, jeden zkušební komisař je Alberto a druhý Guy, jeden je hodnější, z druhého jde víc strach. Jsem ve skupině Guye a vylosuji si prezentaci č.2. Resuscitace s použitím kyslíku a MTV, mám chvíli radost, protože je to sice dlouhé, ale zase poměrně jasné. Připravuji si prezentaci, všechny body, všechno kontroluji, snad jsem na nic nezapomněl. Až do chvíle, než můj provider začne lehce poklepávat (nenápadně) na masku na obličeji oběti … Proč to dělá? A proč on? Na co jsem zapomněl? Něco mi asi napovídá, ale já nevím co …. Všechno je špatně, soustředím se na masku a vůbec jsem si nevšiml, že můj instruktor drží tlačítko MTV skoro 3 vteřiny, což je moc dlouho. Nenašel jsem chybu, je jedno, že ostatní bylo správně. Na dotaz, kde byla chyba, musím odpovědět po pravdě, že nevím, není jak se vymluvit. Na poprvé jsem neuspěl, tak dostanu ještě jeden pokus. Pokud to nezvládnu, je konec.
Řada na mě přichází až jako na posledního někdy okolo osmé večerní. Jsem unavený, bez nálady a mám pocit, že to prostě nemůžu nikdy zvládnout. V tu chvíli se rozhodnu, že už se nebudu soustředit na složení zkoušky, ale jen na správné provedení. Prostě ukázat, že jsem se něco naučil a jestli mi zase něco uteče, tak se nedá nic dělat. Jen neudělat ostudu. A to nakonec rozhodlo. Instruktora jsem nechal celý cvik zopakovat, protože se mi jeho provedení na poprvé nelíbilo. Je mi nekolegiálně jedno, jestli to bylo schválně nebo ne, beru to už zcela jako reálnou výuku, žádný nácvik nebo zkoušky. Při druhém provedení si všimnu opět nesprávné práce s MTV, zastavím instruktora, vysvětlím mu chybu a pokračujeme. Tentokrát vše v pořádku! Připadám si jak Panenka po proměněné penaltě. Konečně si mohu oddechnout s tím, že úkol byl splněn a já se vracím domů jako nový Instruktor Trainer DAN Europe.
Tags: DAN, Kurzy potápění, První pomoc
