O tomto víkendu jsme znovu vyrazili do Krušných hor na Rotavu, kromě samotného potápění jsme tentokrát potřebovali projednat podmínky založení dlouho avizovaného potápěčského klubu.
Už v pátek nás Rotava překvapila jednou nepříjemností – zřejmě někdo z místních obyvatel zavezl jedinou přístupovou cestou jednou fůrou hlíny a tak nám nezbylo, než v sobotu ráno popadnout lopaty a krompáče, pro mnohé z nás to byla životní zkušenost, a prokopat si cestu k lomu. Viditelnost na Rotavě byla tentokrát příjemnější než při poslední návštěvě, nejlepší byla v hloubce do 5metrů a potom pod 15, mezitím bylo poměrně slušné mléko.
Podceněný zdravotní stav mi tentokrát dost podstatně potápění zkomplikoval a ucpané dutiny důrazně protestovaly při jakémkoli pokusu překonat 10metrovou hranici, nakonec jsem se ale díky tomu mohl nerušeně věnovat fotografování místní fauny, kterou představovaly hlavně spousty raků, plotic a velkých okounů.
Po přibližně hodině jsem se vynořil a nevěřil svým očím, kromě nás se totiž počet návštěvníků lomu rozšířil o další tři, a to fotografa, jeho asistentku a hlavně spoře oděnou modelku, přičemž celá skupina se nerušeně věnovala fotografování aktů. Inu, někdo fotí raky a někdo zase ……
Na druhý ponor se mi již podařilo přinutit siny k poslušnosti (trochu násilím, což se mi nakonec vymstilo) a podíval jsme se tak na vstup do štoly, tentokrát jsme se ale do ní nepouštěli, jelikož viditelnost v ní nebyla po minulé návštěvě nejlepší. Večer jsme se potom intenzivně věnovali dojednávání podmínek pro založení nového klubu a je možné konstatovat, že základní kámen byl položen. Spoustu drobností však bude ještě třeba dojednat i proto, že jsem polovinu věcí zapomněl ….
Všechny potápěče tentokrát důsledně varujeme před návštěvou, jelikož je pravděpodobné, že „autor“ závozu si to nenechá jen tak líbit, a tentokrát bude důslednější a svrhne na cestu fůru, která už bude nad síly spíše intelektuálně zaměřených potápěčů :-)
zapsal Petr Řehák
