4. den: Dnes jedeme na lokalitu, která byla velmi dlouho obeztřena rouškou tajemství. Od šestidenní izraelsko-arabské války v roce 1967, jejíž značná část probíhala zde na Sinaji, byla tato část poloostrova hermeticky uzavřena více než 30 let. Pro někoho problém, ale pro potápěče výhoda. Celou tu dobu zde nebyl žádný „provoz“. Doprava na místo je vinou absence jakékoli cesty možná pouze dvěma způsoby.
Lodí nebo na hrbu. Tu druhou možnost jsem absolvoval hned po zpřístupnění, asi před 6-7 lety a mám k tomu jen jednu poznámku, už nikdy. 3 hodiny na velbloudovi, olovech, flaškách a tašce s výstrojí se podepsalo na mém zdraví s doživotními následky. Takže tentokrát lodí, v pohodlí, s obědem, teplými a studenými nápoji, muzikou a děvčaty. Tím pádem po příjezdu hned do vody. Chodí se zde na dva ponory, jeden doprava a druhý, pozor, doleva od přístaviště.
Podvodní život je typicky egyptský, jen tady o něco zachovalejší. Korály, hejna ryb všech možných barev (snad už i metalýza sem pronikla), žádné překvapení. Takže jsem se často díval i směrem na volnou vodu a nelitoval jsem. Sem tam rejnoci, zejména trnuchy s modrými skvrnami, tuňáci i celkem velcí, napoleoni, kterých stále nějak ubývá (nebo se mi to zdá), a to bude asi tak všechno. Shrnuto a podtrženo, velmi hezké ponory na krásné lokalitě. Spokojenost.
5. den: Jede se na pořádný výlet. A opět egyptská klasika. Thistleghorn a Ras Mohamad. Kdo tam ještě nebyl, ať si pospíší. Vrak od poslední návštěvy (5 let) dostal pořádně za uši. Ale nepředbíhejme. Vstávání v půl jedné (!!!) nebo na 01,00 rovnou z hospody. Hádejte která možnost vyhrála. Nočním Dahabem mikrobusem ke kanceláři pro jakési povolení, zpět na hotel (někdo nemá pas a já vím kdo), pak 90 km do Šarmu a konečně jsme na lodi, která nevypadá špatně. Je nás celkem 15, místa tedy dost a může se vyplout. I kvůli slušným vlnám jsme na místě až kolem 9. hodiny, já jsem nervózní, protože čekám nával až kalamitu, ale co to? Je tu jen jedna loď!!! Dříve touto dobou jich tu bylo 20 a na vrak se stála fronta. Neuvěřitelné.
Rychle do vody, je silný proud od zádě k přídi, ale dáse to, nazpátek to bude z kopce. Nemůžu se vzpamatovat, jsme sami na Thistlu! Na všechno je dost času a tak první ponor tradičně venkovní, nástavby, šroub, lokomotivy, atd. Překvapuje mě život. Spousta ryb i velkých. Tuňáci, napoleoni, velká hejna, úžasné. Druhý ponor je interiérový, opět sami. Náklaďáky, džípy, motorky, holínky, však to znáte. Potkáváme i stálou obyvatelku, murénu jak hovado (to se nedá jinak říct). Nádhera.
Na spáteční cestě ještě jižní cíp Sinaje, rezervaci Ras Muhamad s krásným driftdajvem kolem živých stěn, jako když jedete na školní výlet autobusem, stačí vyvážit a jede se. Povinné foto na záchodě, což není dusíková narkóza, ale rozsypaný náklad vraku a konec.
6.den: Poslední den pouze jeden ponor na rozloučenou na Lighthouse reefu a je to za námi. Cestou domů jen krátce zhodnotit, vládla všeobecná spokojenost a snad někdy příště.
zapsal Petr Večeřa