V tradiční úterý, které se pomalu stává posvátným dnem potápění, jsme po práci usilovně přemýšleli kam zajet. Ač je to k nevíře, zvítězily Slapy. Neuvěřitelné. Po zprávách kolegů z neděle jsme pohrdli náplavkou a přejeli hráz na protější přístaviště. Nakonec se ukázalo, že to bylo moudré rozhodnutí, jak jinak. Hlavně kvůli překvapivé viditelnosti a pak jsme také sledovali hemžení na protější náplavce, kde nebylo k hnutí (Willy team?).
Protože jsme byli tři, což je v potápění obecně ideální počet (učíme to i v kurzech), platila jistá volnost. Tu jsem nakonec využil já s kamerou, protože mladší a bujnější srnci vyrazili jak k ohni a já za nimi chvíli vlál a filmoval zakalenou vodu. Velice brzy jsem podřadil a hodně zpomalil. Odměnou mě byla až překvapivě dobrá viditelnost, která sahala k patě zdejší krásné stěny v 46 metrech. Krásně jsem si ji proplaval a jsem zvědavý na záběry.
Srnci makali až k vraku lodi, což je pěkná štreka, takže když jsme se skoro po hodině potkali při vynořování, funěli jak kanci jdoucí z bukvic. Myslím, že volba byla správná, viditelnost proměnlivá od 5 do 2 metrů. Na Slapy v létě je to velmi dobré.
Těším se na příští úterý.
Zapsal: P. Večeřa
