Cestování

Safaga 2012

Letošní podzimní výlet do Safagy snad konečně dodržím jedno předsevzetí, a to je připravovat report z akce už v průběhu a nikoli neaktuálně měsíc po návratu. Měl jsem navíc v plánu průběžně informovat na Facebooku a průběhu akce, avšak mizerné internetové připojení mi to bohužel znemožnilo.

Do Safagy jsme dorazili po asi dvouhodinové cestě autobusem směrem na jih z Hurghady. Safaga je průmyslové město s cca 40tisíci obyvateli, ležící na břehu Rudého moře. Kromě turistiky je většina místních zaměstnána v místním velkém nákladním přístavu nebo pracuje při těžbě a zpracování fosfátů, které se zde v okolí těží. Kdo tedy čekal malebné městečko podobné Dahabu, mohl být poněkud zklamán, na druhou stranu na mě Safaga působila poněkud méně turisticky než ostatní egyptská potápěčská města, je nepochybně klidnější a autentičtější.

V pondělí ráno v 8.00 nás vyzvedl v hotelu bus ABC Dream Divers, odvezl nás na základnu, abychom se rychle připravili a vyrazili na první výlet směrem legendární Salem. Před ponorem na Salemu jsem ještě rychle zvládli check-dive a potom jsme již vpluli do nitra tohoto obrovského trajektu.

Vrak je velice zachovalý, což ještě více přispívá k tísnivému pocitu, který na mnohé potápěče během proplouvání vrakem padá. Poházené kufry, tašky, části oblečení, dětské hračky a další Vám dají pocítit, co se muselo uvnitř vraku odehrávat, když přetížená loď narazila a potopila se během několika minut uprostřed hluboké noci.

Ponor na Salemu je zážitek, který každému zůstane jistě hluboko v paměti, nicméně pro svoji neradostnou atmosféru určitě nebude patřit k mým oblíbeným lokalitám (navíc mám přeci jenom radši čistý podmořský život než hory reznoucího železa uprostřed moře).

No a aby toho nebylo na první den málo, dali jsme si ještě noční ponor z lodě, který dal zapomenout na všechny chmury, kdy hned po zanoření jsme narazili na obrovskou modře světélkující sépii, rejnoky, spoustu spících kaniců a další mořské příšery a nestvůry.

Druhý den potápění jsme jeli nejprve na nedaleký Ras Abu Soma s krásnou do hloubky padající stěnou, kde jsme si dali pohodový driftový ponor, během kterého jsem vystoupali z hloubky necelých 40 metrů a nechali se unášet příjemným proudem. Druhý ponor na útesu Gamul Soraya nás pak potěšil bohatým životem. Už během ponoru nás překvapilo, že se pod vodou poměrně sešeřilo, a věřte nevěřte, po vynoření na nás čekala pěkná dešťová přeháňka.

Další den jsme si zopakovali ponor na Ras Abu Soma a druhý na lokalitě Tobia Kebir. Výrazným zážitkem bylo Alešovo podvodní fotografování (sice jsem to slíbil neprozradit, ale to se vážně nedá, navíc je potřeba nějak okomentovat doličné fotografie ….). Večer si důkladně připravil fotoaparát, pouzdro, naplnil ho po okraj silikagelovými pytlíčky, jelikož se mu pouzdro občas mlžilo (podotýkám, že nebylo nové a ani zakoupené v Amersu, bohužel bylo pořízeno již dříve u jiného dodavatele IKELITE, který vyřešil reklamaci zasláním náhradního tlačítka – chápu, on doporučený postup IKELITE zaslat vše ke kontrole přímo výrobci do USA je poměrně nákladý !!)

Pepa s Alešem se celý večer věnovali kutění, kdy přidělávali na pouzdro menší filtr, což se jim nakonec podařilo. Bohužel, krátce po zanoření koukám, jak Aleš nějak podivně zírá na pouzdro. Zblízka mi pak ukázal pouzdro, naplněné do třech čtvrtin odpudivou žlutohnědou tekutinou, čímž jeho kariéra podvodního fotografa skončila. Vzdejme tedy čest památce jeho fotoaparátu, který již zabírá čestné místo ve vitríně naší učebny!!

Ve čtvrtek jsem vyrazili jenom v doprovodu Kasii a Pawla na další výlet a s novou skupinou jsme vyrazili ještě jednou směr Salem. Protože jsme chtěli vyzkoušet jinou lokalitu, namísto k Salemu jsme vyrazili sami na druhou stranu směrem od vraku pryč k blízkému útesu, zřejmě tomu, do kterého Salem Express v noci narazil: Útes byl obklopen krásnými korály, sem tam jsme narazili na nějaký ten pozůstatek z lodi.

Po několika minutách jsem zaslechl pískání, které začalo získávat postupně na intenzitě. Napadlo mě, že by to mohli být delfíni. Otočil jsem se na Aleše a ukazoval jsem mu na své ucho a jasně jsem naznačoval, že něco slyším. Aleš kroutil nechápavě hlavou, tak jsem došel k závěru, že mi buď píská v hlavě nebo mě kontaktují duchové Salemu. Co se dá dělat, řekl jsem si, až se vrátím, zajdu na ušní a preventivně i na psychiatrii. Když jsem po chvíli v dálce zahlédl siluetu velkých ryb připomínajících delfíny, které si hrály těsně u hladiny, rozhodl jsem se pozměnit pořadí návštěv u lékaře a dál jsem tomu nevěnoval pozornost a kochal se dál korály a rybičkami.

O to větší bylo moje překvapení, když na nás Pawel hned po vynoření křičel, jestli jsme viděli delfíny. Na hladině se krátce po našem zanoření přesně v místech, kde jsem se potápěli, objevilo stádo cca 50 delfínů ….. Tudíž na ušní nepůjdu já, ale kolega daňový poradce :-)

Druhý ponor byl na lokalitě, kde byly nádherné laguny, průrvy a jeskyně, kterými se dalo krásně proplouvat. Krásný skoro 70 minutový relaxační ponor.

Celý týden nás doprovázelo poměrně větrné počasí, které znemožňovalo náš hlavní cíl, a to ponor na vyhlášeném Panorama reefu. Na poslední den jsme si naplánovali pouze mělké potápění s nitroxem, abychom zbytečně neriskovali komplikace v letadle při návratu. Když nám Pawel s Kasiou v pátek ráno oznámili, že se počasí uklidnilo a můžeme vyrazit na Panoramu, přemýšlel jsem pouze pár vteřin a šel to oznámit ostatním.

Musím říct, že ponor na Panorama Reef (jih) patří k tomu nejkrásnějšímu, co jsem ve vodě zatím viděl. Veliký útes ukrytů pár metrů pod hladinou moře, jehož stěny padají někam do 180 metrů a pokračují dále až do hloubek někam ke 400 metrům. Krásná viditelnost, proud minimální, jelikož jsme šli do vody sami tak i naprostý klid a prázdnota …. Viděli jsme hejno velkých tuňáků, na obzoru jsem zahlédl malého reefového žraloka, veliké kanice a spoustu další velkých i malých ryb.

Na tomto místě by se dalo absolvovat mnoho dalších ponorů, mi jsme navštívili jenom jeno jednu část. Příště bych rád zkusil trochu hlubší ponor, který jsme nechtěli riskovat kvůli odletu a další naopak delší v hloubce maximálně deset metrů.

Každopádně je Panorama reef místo, na které se stojí za to vrátit.

Poslední večer jsme si potom udělali výlet to Hurghady a podívali se na Safari loď, se kterou té noci vyplouvali ABC Dream Divers směr Elphistone. Speciálně Pepa byl zvědavý, jak to na takové lodi vypadá, jestli by tam byl schopen strávit třeba týden. Nakonec obstála na jedničku, a to to chvíli vypadalo, jako by do Egypta dorazil Zdeněk Pohlreich s teamem (já a Aleš jsme byli ten team, aby bylo jasno).

Abych ve stručnosti zmínil i ubytování, 4* resort, pokoj s terasou a polopenzí, byl pro naše potřeby naprosto ideální, cenově také paráda, jelikož jsme za letenku, ubytování, transport na letiště a zpět a hlavně i polopenzi platili necelých 11tis. Kč. U hotelu není tolik možností k nákupům jako v Dahabu, ale naproti je několi obchodů a hlavně kavárna s výbornou šíšou za 5 liber, čerstvým mango džusem a studeným kerkade. Myslím, že víc jsme ke své spokojenosti nepotřebovali.

Vzhledem k všeobecnému nadšení jak z potápění v Safaze tak i ze safari lodi je jasné, že návštěvu ABC Dream Divers budeme muset co nejdříve zopakovat.

Za Amers expediční tým
Petr Řehák

Fotografie zde.




Comments are closed.

Facebook