V neděli 30. března nás čekala další, tentokrát jarní, inventura našeho domácího lomu Vševily ve složení místní lenní pán Jéža, jeho adjunkt Lukáš, Karel a já. Zajímalo nás, co s lomem – hlavně s viditelností – udělala zima, i když lehká. Od mé minulé návštěvy neuběhlo zas tolik vody, ale pár centimetrů jí zase přibylo. Malé oko už je propojené s hlavní plochou. Počasíčko více než jarní (17 °C), aprílové překvapení nás čekalo ve vodě. Těžko se mi to říká, ale první pohled na vodu nás všechny dost nemile překvapil. I když práce na zlepšení kvality vody pořád pokračují, tak se nám to trošku zelená. Aspoň nás přivítalo vyhřívající se hejno 50 tolstolobiků.
Po krátkém rozjímání jsme vyndali cajky, za chvíli už byli v pětistupňové vodě a vyrazili doprava. V mělké vodě se sediment zvedl hned, ale ani pod deseti metry se to bohužel moc nezlepšilo. Pořádně jsme prozkoumali velkou stěnu – tam ryby většinou odpočívají. Bohužel po celý ponor nebyla viditelnost větší než metr a tak jsme našli pouze židli z plovárny a pokladnu, dodávku jsme minuli. Před prohlubní v rohu jsem pak překvapil relaxujícího jesetera a možná tak dvě sekundy se mi ho podařilo držet, než mi vyklouzl. Když nepočítám tolstolobiky a pár pstruhů viděných ze břehu, tak to byl za těch 35 minut jediný spatřený živáček.
Sice to nebyl nejúžasnější ponor, ale rozhodně byl v dobré společnosti. Debriefing jsme si dali v příbramském Atollu, kde se podávalo výtečné couscousoto s chobotnicí a cherry rajčaty a proti trudomyslnosti sýrový dort s bílou čokoládou a malinami spojený s prezentací fotek a videí pořízených v rajském Roatánu. O tom ale až někdy příště.
Za Potápěčský klub AMERS
Aleš
