Minulý pátek jsme se jeli potápět do Belgie. Cesta do Belgie byla dobrá, ale byla hodně dlouhá. Mně to ale nevadilo, protože se mi v autě sedělo hezky a koukala jsem se ven z okna.
Když jsme přišli k tomu bazénu (pozn. TODI), a když jsem ho viděla naživo, tak ten bazén se mi líbil, ale najednou jsem dostala pocit, že to potápění nezvládnu. Byla jsem hodně unavená, vlastně všichni byli unavení poté hodně dlouhé cestě, a já měla na začátku velký strach.
Až když mi Bára s Petrem řekli, že nepůjdu do deseti metrů, tak jsem začala být v pohodě. Když jsem šla do bazénu se potápět, tak jsem si nebyla moc jistá, protože to bylo úplně něco jiného, navíc voda byla docela studená. Za chvíli už jsem si zvykla, a když mi pak Bára s Petrem dávali tu masku, tak už jsem měla pocit, že to bude dobrý.
Když jsem si potom zkusila potopit hlavu, už to bylo dobrý, tak jsme šli pod vodu. Mně se moc líbilo, jak tam plavaly všude ryby. Pak jsem si říkala, že půjdu ještě trochu dolů, ale najednou jsem nemohla dýchat pusou ani nosem, tak jsem ukázala, že si jít chci nahoru odpočinout.
Jenomže když jsem chtěla zase pod vodu, už to nešlo. Petr mi říkal, že budeme teda koukat na ryby jenom z hladiny, tak jsem to zkoušela znovu, ale ono už mi to nešlo. Radši jsem šla na vozík si sednout a koukala jsem se, jak se potápí ostatní lidi. A ještě jsem při tom přemýšlela, proč to pak už nešlo. Pro mě to byl zážitek a říkala jsem si, že kdybychom šli do vody až druhý den, tak bych byla úplně v pohodě. Pod vodou jsem se moc nebála, takže by to druhý den bylo určitě lepší.
V sobotu dopoledne jsme se jeli podívat do jednoho potápěčského centra. Mně se hodně líbilo, jak jsme tam byli, protože pro mě to bylo moc zajímavý, bylo to něco úplně jiného. Koukala jsem se, co tam všechno mají, líbily se mi ty neopreny. Vlastně všechno se mi líbilo a já jsem byla moc ráda, že jsem viděla zase něco jiného.
Potom jsme se jeli podívat do Bruselu. Nejdřív jsme byli v Atomiu, ty koule se mi dost líbily. Pak jsme pokračovali do centra Bruselu. Prošli jsme se po městě, byli jsme se podívat na čůrajícího chlapečka, tam se mi teda moc nelíbilo, ale aspoň jsem ho viděla. Když jsem byla v Bruselu, tak mi to připadalo, jako kdybych byla v Praze. Já jsem si totiž myslela, že to bude vypadat trochu jinak než v Praze, ale jinak se mi Brusel líbil.
Večer potom jsme jeli na potápění do dalšího bazénu (pozn. NEMO33), ale já jsem do toho bazénu nemohla, tak mi to bylo trochu líto, protože jsem chtěla zkusit i ten druhý. Já si myslím, že kdybych do toho bazénu mohla, tak by to bylo lepší než ten první, protože tam je teplá voda. Tak si myslím, že by to bylo lepší, ale třeba taky ne. Docela mě lákalo jít tam, protože si myslím, že by to bylo dobrý, ale já jsem ráda, že jsem mohla jít aspoň do toho prvního bazénu.
Já jsem ráda, že jsem mohla jet do Belgie, protože jsem poznala zase něco jiného. Chtěla bych tam jet znovu, protože se mi to moc líbilo a myslím si, že příště už to bude v pohodě všechno.
Petra Volková, 31.3.2023
Tags: Petra Volková