Tak se to konečně podařilo a v termínu od 15. do 22.5.2021 jsme odletěli z Prahy do Hurghady na pomalu dva roky chystané potápěčské safari. Původně plánovaný termín byl tuším květen 2020, potom srpen, potom podzim ….
Ale zaplaťpánbů, covid polevil, cestování do Egypta zakázáno nebylo, tak jsme v pátek večer nastoupili na Ruzyni do letadla a hurá směr Rudé moře.
Cesta bezproblémová, na letišti v Hurghadě vše proběhlo rychle, a tak už někdy okolo šesté hodiny ranní jsme dorazili do přístavu.
Bohužel tradiční nelidské načasování příletů Travel service do Egypta mělo za následek, že jsme se celé dopoledne jen povalovali na pláži, což se ale také dalo nakonec vydržet. V Egyptě panují na naše poměry docela uvolněné mravy, tak jsme si to vlastně i užívali, tedy minimálně někteří z nás.
Po obědě jsme se nalodili, proběhla kontrola zapomenuté výstroje a potom ti z nás, kdo na to měli chuť a náladu, vyrazili do města. Faktem ale je, že většina nakonec zůstala na lodi, protože riskovat covid se nám nikomu nechtělo, speciálně po neblahých osudech jarních maledivských safari z letošního jara.
V neděli brzy ráno už ale vše začalo a my konečně vyrazili. Nejprve vyvažovací ponor u majáku na útesu El Nabr a potom už směr Shaab Abu Nuhas s jeho vraky Carnatic, Chrisoula, Giannis D a dalšími. Krásné ponory hned na úvod!
Po odpočinku od železa na několika barevných korálových útesech nás čekala lahůdka v podobě vraku SS Dunraven. Jedná se o loď spuštěnou na moře v roce 1872 v britském Newcastlu, která využívala k pohonu moderně jak plachty, tak i parní stroj. Loď byla primárně určena pro cestování mezi Británií a indickou Bombají. Cesta z Bombaje se jí také stala osudnou a 25. dubna 1876 díky navigační chybě najela na útes a potopila se.
Po dvou ponorech na Dunravenu jsme pokračovali v plavbě směrem na sever, abychom uspokojili i fanoušky podvodní flóry a fauny (tedy rybičkáře jako třeba mě), a třetí den ráno nás čekali dva nádherné ponory v Národním parku Ras Mohammed. I když jsem tam byl už po několikáté, vždy mě to znovu a znovu nadchne … Barvy, rybičky, život, krása ….
No a odpoledně už jsme pluli plnou parou směrem k dalšímu vrcholu naší cesty – SS Thistlegorm. Pro neznalé doplňuji, že se jednalo o ozbrojenou loď britského obchodního námořnictva, která byla postavena v roce 1940 a potopena byla po útoku německých bombardérů 6. října 1941 poblíž Ras Mohammed, a která je považována za jeden z nejkrásnějších potápěčských vraků na světě.
Po dohodě jsme nakonec dali na Thistlegormu čtyři ponory, kdy hlavně noční ponor je určitě zážitkem pro všechny a pro mě osobně potom ranní ponor, kdy jsme byli ve vodě úplně sami ….. Trochu si přivstat (okolo 5 ráno) určitě stálo za to.
Po obědě jsme se s Thistlegormem rozloučili a před námi bylo pár posledních ponorů na útesech cestou zpět do Hurghady včetně jednoho Dolphin House. Osobně jsem vůči těmto názvům poměrně skeptický a abych se přiznal, žádné setkání s delfíny jsem nečekal. Jaké bylo moje překvapení, když jsme se ihned po zanoření ocitli uprostřed hejna delfínů, pro které jsme byli evidentně zábavným odpočinkových programem uprostřed jejich vášnivého ranního mejdanu ….
Myslím, že lepší tečku na závěr jsme si nemohli přát.
Večer před odjezdem jsme si udělali výlet do Hurghady, nutně jsem si totiž potřeboval koupit džezvu, jelikož jsem pilně trénoval celý týden vaření kávy v této konvičce ….
A jelikož se nakonec vše vydařilo a všichni jsme se šťastně vrátili domů (byť pravda, někdo trochu později), ale to považuji v dnešní kovidové době za úspěch …. J, už začínáme připravovat Safari 2022, tentokráte pravděpodobně za kladivouny na Daedalus a poté, insallah, snad až na úplný jih na Zabargad!