Těsně před koncem letošních podivných prázdnin jsme si vyrazili zapotápět se a trochu se projít po horách do Obertraunu v Rakousku.
Ubytování jsme si tradičně objednali od Míly (www.alpen-aktiv.cz) v soukromí přímo v centru Obertraunu, společný balkon s výhledem na hory byl přesně to, co jsme potřebovali pro přípravu na ponory i na výšlapy.
První den hned po příjezdu byl samozřejmě bez potápění, čekala nás ale rovnou trocha turistiky. Trochu se stydím, jelikož do oblasti Solné komory jezdím už nějakých 15 let, a kromě jezer jsem zatím neviděl skoro nic.
Zahájili jsme nejprve autem po nádherné (a placené) panoramatické cestě až k jezeru Augstsee s výšlapem na Loserfenster, odkud je úžasná vyhlídka na vrchol Loser (1837m). Dokonce i moje dítě bylo nadšené, hlavně když jsem se prodírali obrovským stádem ovcí, které měli stejnou cestu, jako my. Druhá skupina si místo toho vyjela lanovkou na Krippenstein a šla na vyhlídku „5 prstů“ a i oni se vrátili nadšení, jen Fanda trochu (dost) naříkal nad drahotou, jelikož jeli nahoru celá rodina, zašli si na jídlo, nějaký ten vstup do jeskyně a ono to naskáče!
Druhý den nás už čekal první ponor, vzhledem ke krásnému počasí jsme vyrazili rovnou na Gosausee, nádherné vysokohorské jezero (nazvané příznačně „Boží oko“) s výhledem přímo na Dachstein. Jezero bylo tentokrát plné až po okraj a teplota standardních 10stupňů, ponor do 35 metrů necelých 50 minut.
Odpoledne jsem se vydali opět na jezero, tentokrát na Halštastské jezero (Hallstätter See), ale nikoli pod vodu, ale na parník …. Cesta lodí na výlet do Halštatu se, myslím, docela vydařila, město je to nádherné, jen co je pravda. Oni ti Číňani vědí, proč si ho okopírovali …. Večer už ale byla na zahrádce trochu zima na sezení a zpátky jsme proto jeli radši taxíkem.
V pátek nás čekali dva ponory, počasí bylo stále luxusní, tak jsme vyrazili na Grundlsee. Voda byla tentokráte minimálně pocitově studenější než na Gosau, takže hrdinní potápěči v neoprenech tentokrát trpěli o něco víc! Pěkný byl ponor před základnou (mimochodem funguje tam celoročně plnící automat, ale je potřeba se předem registrovat, nemá mincovník), kde ústí potok a bylo tam spousta velkých pstruhů.
V sobotu se už počasí pokazilo, tak vyrazili jen ti nejodolnější (hlavně v sucháčích). Vyzkoušeli jsem ponor přím
o z Halštatu (což nás nakonec stálo pokutu za parkování), ale abych řekl pravdu, tak ten ponor zato stál. Nejdřív sice trochu skládka všeho možného harampádí, ale pak už jen klid a úžasná atmosféra pod vodou. Zůstali jsme tam 45 minut, maximální hloubka 29 metrů, vzhledem k plánovanému odpolednímu výletu jsme hlídali, aby ponor byl bezdokompresní.
Odpoledne jsme vyrazili autem do Halštatu a potom pěšky cestou pod Hirlatzem až k vodopádům. Cesta to byla nádherná, určitě stála za to! Trochu jsem zavzpomínal na památnou cestu přímo do nitra Hirlatzu v roce 2010 …. No, je už tomu nějaký pátek … Počasí nám nakonec docela přálo a cestu jsme všichni bez problémů zvládli.
Příspěvek píšu ležíce nemocný v posteli a při čekání na covid-19 test, venku je zataženo a prší, a tak mě alespoň trochu rozehřály vzpomínky na plavání se pstruhy na Grundlsee, posezení na zahrádce hotelu pod Dachsteinem, i na krásné vodopády pod Hirlatzem …. No letos už máme všude zavřeno, tak příští rok se už těším znovu do Rakouska!
