Cesta Do Pakoštane
Přijíždíme na Amers něco málo po osmé. Jsme tu mezi prvními. Dobalíme s Petrem posledních pár věcí a čekáme na vozík. Za chvilku je tu Martina s vozíkem… Jedeme třemi auty – NAUI car, Pilot car a Jéža car. Všechny plně obsazeny lidmi i výstrojí. Jak se dařilo NAUI car a Pilot car přes den netuším, ale naší story rád povyprávím.
Cestou máme Jéža-car rozdělen na dva segmenty. Striktní kuřáci, striktní nekuřáci a renegád Mirek (čůrací pauzu drží s nekuřákama, ale jinak je to fajčijár). Se Zdeňkem jsme obdrželi titul „Palčáci“. Někdo hold na benzínce hladí telefon palcem – proto palčák, jiní tahají cígo. Cesta byla v pohodě, prodiskutovali jsme vše, od techniky až po … no zapojte představu… ano je to tak- Léňa si představovala Jéžu ve vytetovaných legínách.. :-D a dusila se při tom jablkem.
Osud má zvláštní smysl pro sarkasmus. To, že Vláďa před odjezdem vystrašil své mechaniky ve stylu drsného přijetí před dílnu a zatroubení: „Co jste s tím udělali, vždyť to nejede rychle! Náhradní auto!…“. Pak se začal smát a mechanikovi spadl kámen ze srdce. Tak to se mu vrátilo na chorvatské dálnici, když začal rachtat uvolněný plech, tak po chvilce pátrání jsme plech osvobodili, naložili a pokračovali v naší cestě za mořem.
Přijeli jsme, dle navigačních instrukcí- u kostela do leva, u hřbitova do prava. Pilot car je již na místě (asi by bylo dobré vysvětlit, proč Pilot car – no, to je tak- někdo má auto a někdo má navíc i letadlo… Až budu velký, taky bych chtěl mít jedno malé, třeba úplně maličkaté letadýlko …).
Už dorazil NAUI car, cestovatelé povětšinou spí. Na to, že bych chtěl natočit jejich příjezd se úplně štastni netváří… No co, tak se s kamerou vyblbnu přes den, prostoru a námětů bude určitě ještě dost.
Léňa ohřála guláš. Výbornej!! Dal jsem dva talíře. Sedíme tu a kecáme a je to opravdu sranda, už jsme pojmenováni od dlouhýho (Zdeněk) širokýho (Vláďa) bystrozrakýho (já), po „chobotnice přines pivo“.. (přeloženo do řeči smrtelníků: „Mirku neser a přines pivo“).
Spát jdeme kolem půnoci. Ráno jsem si zpestřil tai-chi na pláži. Je trošku pod mrakem, ale zima není. Voda ale rozhodně neni ani vařící.
Římská cesta
Po krátké ranní obhlídce terénu tai-chi, müssli a čaji, jsme si začli připravovat první ponor – check dive. Voda má něco mezi 17-19°C, což není mrazák, ale ani žádný hic. Takže přes neopren přišel ještě jeden short – převlek – což samozřejmě nadnáší víc – hold je třeba přiložit olova.
Když se nám povedlo „zkalibrovat se“, vyrazili jsme na průzkum asi dvě minuty plavání vzdálené Římské cesty. Opravdu to dříve bývala, ale zub času a hladina Středozemního moře způsobili, že je nyní v hloubce 3-6 metrů.
• Římská cesta poprvé – vyvažovací ponor
• Římská cesta podruhé – detailní průzkum
• Římská cesta potřetí – noční ponor
Druhá skupinka šla při druhém ponoru hledat mořské koníky, ale asi se pásli jinde nebo prostě jenom odcválali.
Před nočním ponorem bylo grilování. Vláďa se ujal pozice mistr L’Grill a vykouzlil z naložené krkovičky naprosto senzační večeři. Někteří byli pouze hladoví (já, 3ks) jiní hladovější (Zdeněk, 5ks).
Noční ponor nebyl na život až tak bohatý. Zahlédli jsme úhořovce kraba a pár ryb.
Cesta je viditelná i z letadla.
Poznámka:
Chrapoš (Mirek) vypudil v noci Zdeňka i s matrací do grillovacího domečku. Ráno jsem našel Zdeňka spokojeně a tvrdě spícího na stole na matraci ve spacáku :-D.
Ponory z lodě
Dnešní ponory byly z lodi. Ale abych nepředbíhal, pěkně po pořádku.
Připrvili jsme si výstroj, naložili společně s láhvemi do pickupu a sami se pěšky vydali směr přístav. Loď – Polaris – není extrémně velká (ale kapitánovi tento fakt říkat samozřejmě nebudu), 12 potápěčů uveze. Poznámka: na následující fotce není loď Polaris, ale prostě ta plachetnice mě nadchla, tak jsem ji fotil.
Cestou na spot přebírám fotomoudra od Honzy (foťáka- až budu jednou velký, chci umět fotit jako on). Hurá, už se blížíme.
Výsadek 1 (já, Aleš, Vláďa, Lenka) nástup do gumy. Ještě kontrola … OK, zanořujeme. Po hodinovém ponoru, kde bohužel vyjma pár ryb a korýšů nebylo nic moc, jdeme relaxovat. Výsadek 2 se teprve zanořuje, super!, bude čas na relaxaci. Svačina a čaj značky Home-Made přichází vhod.
Druhá posádka je zpět a my přejíždíme na druhý spot. Jeden ze členů se rozhodl, že nasdílí svůj oběd kolegovi Neptunovi (jo vlny jsou vlny, každý den děkuju vodě, sobě … všem vodním bohům .. no zkrátka komu se dá, že vlny snáším dobře).
Lenka je zmrzlá, tak na druhý ponor jdme jen ve třech. Kluci mě trénují na navigaci, zatím jsem každý ponor navigoval. Nakonec snad ten kompas začnu mít i rád☺.
Po příjezdu zpět jdeme do restaurace (jméno jsem bohužel nepochytil). Rozhodně si nedám smažák :-D. V menu mě zaujala oliheň s blitvou (pozn.: opravdu to je blitva – nikoli blitka!! je to něco jako brambory se špenátem a je to opravdu moc dobré!) *V kombinací s chorvatským červeným je to vydařená večeře.
*blitva = mangold (pozn. redakce). Toliko diskutované téma u večeře a oni si to ne a ne zapamatovat!
Mirek D. mě nesmírně překvapil. Biochemik-botanik, cestovatel, od toho je opravdu co se učit. Rozumí amazonským rostlinám a poutavě vypráví o lokalitách co navštívil (no, jak už jsem dneska psal… až budu velký, chtěl bych být cestovatel jako Mirek) :-D
Ještě chvíli večer povídáme před „Zdeňkovou novou ložníci“ (společenský přístřešek). Ráno jedeme na trh – koupit něco na gril. Ježci ukážou, co dokážou!
Trhy & pátrání po koníkách
Ráno se probouzím velmi brzy. Jéža akorát shání „účastníky zájezdu“ pro výlet do Biogradu – nakoupíme ryby a chobotnice (všimněte si- píšu chobotnice s malým ch, nechceme přeci sníst kamaráda Mirka :-D )
Biogradský trh je kousek od přístavu, nedalo mi to, museli jsme zastavit a já si udělal pár fotek. Trh bych přirovnal k takovému českému bio-farmářskému trhu, s tím rozdílem, že tam to není bio, ale prostě jen trh.
Neustále mě udivuje cena ryb. Ať se nacházím kdekoli, všude jsou ryby drahé. Jinak tomu není ani v Chorvatsku. Asi to způsobil neuvážený rybolov nebo nevím. No zkrátka za rybu dáte to samé co v ČR. Lenka kupuje bylinky.
Cestou jsme se shodli, že netřeba se dnes potápět z lodi. Ano, to je to, co náčelník-kapitán označil jako vzpouru. Je to tak. Ale opravdu se nám na „Větrnou Hůrku“ loď moc nechce. Počkáme až všichni odjedou (kurzisté SD se dobrovolně, BEZ nátlaku a svobodně rozhodli jít na loď :-D opravdu jim to nezávidím). S Vláďou a Zdeňkem jdeme pozorovat koníky. Jsme ve vodě hodinu. Pár drobných rybek, jeden jakýsi plž-mlž a tu a tam nějaká sasanka. Lenka mezi tím připravuje chobotnice na večer. Přikládám inspirativní fotku, jak se vaří z čerstvé zeleniny, zbytek bude v galerii.
Odpolední ponor nacvičujeme s Vláďou rescue, včetně navigace. Musím pochválit a poděkovat všem svým lektorům: Petrovi, Vláďovi i Alešovi. Předávají mi maximum znalostí, co jsem schopen vstřebat a trénují mne jak teoreticky, tak i prakticky.
K večeři byla grilovaná chobotnice a ryby. Jéžovic team (Vláďa a Lenka) se vytáhli. Sice už jsem to párkrát psal, ale až budu velký, chtěl bych umět vařit jako oni :)).
Večer probíhá slavnostní předávání diplomů – NAUI certifikací. Licencí tu máme celou škálu. Od Junior Scuba Diver, přes Scuba Diver, Advanced Scuba Diver až po NAUI Instructor. Po předání diplomu a „kartičky“ je slušností přivítat potápěče do dané úrovně rituálem – plácnutí ploutví. Jéža si tuto část nejvíce užívá. Osud má ale opět smysl pro sarkasmus. Protože Vláďa byl certifikován jako instruktor, všichni, jež přivítal, nyní vítají jeho. Inu- není nad to dobře prokrvit hýždě ploutví :)
Celou dobu jsme měli možnost testovat zapůjčené nové výrobky – ploutve, automatiky, křídlo, neoprén,…. Zkoušeli jsme, natáčeli, fotili a teď ještě zpracovat… takže nás pravidelně sledujte, máte se opravdu na co těšit.
Závěrem bych celý výlet zhodnotil jen a jen a jen kladně (mínusový bod je snad jen za placený internet, ale mám pro vás tajnou informaci- heslo je napsané v rohu na zrcadle…☺) Ubytování skvělé, jídlo ještě lepší, potápění i přes chladnější vodu úplně super, legrace bylo opravdu dost od začátku až do konce a konec konců je pořád, prostě- fakt vydařený zájezd! V červenci jedeme znova, kdo tedy nebyl a moje vyprávění ho aspoň trochu nalákalo, určitě doporučuji!
Vašek Tůma, hrdý Advanced Scuba Diver
