Poté, co jsem dostala za úkol sepsat reportáž z této akce, jsem stihla projít několika různými fázemi. Počínaje tou, že to bude pěknej vopruz ;-) a že vlastně nevím, jak zas a znovu popsat zajímavě něco, co už přede mnou popsali zkušenější potápěči i vypravěči a konče tou, že to, co tuto akci vlastně odlišuje od ostatních na stejných lokalitách, jsou lidé! No a tak se pokusím, za významné pomoci svého drahého polovičky (který mi nejen pro tento večer bude dolévat vínko tak akorát svižně, abych zbytečně neulpívala v detailech, ale zároveň byla schopná dopsat to do konce ☺), přiblížit ty okamžiky, které byly z mého pohledu na celé akci nejzajímavější.
Za cestu nemohu nezmínit zhruba dvouhodinové zpoždění na letišti v Praze a následné neočekávané mezipřistání v Tabě, které společně zapříčinili, že jsme se totálně vyprahlí a vyhládlí dostali na základnu asi až v devět večer. Neměli jsme tedy náladu prozkoumávat zdejší okolní vývařovny a svěřili se rukám místního hospodského „Mustafy“. Shish kebab a Stella splnili dokonale naše očekávání co do jídla i pití a my zaslouženě ulehli.
Den 1.
Po snídani jsme se všichni sešli dole na základně, abychom byli obeznámeni s programem, prostory pro uložení našeho vybavení a také guidy Kareemem a Zizem, kteří nás provázeli po celých šest potápěcích dní. První ponor byl se vzduchem a probíhal přímo proti základně na místě zvaném Lighthouse. Předem nám bylo sděleno, že toho moc neuvidíme ;), ale že smysl ponoru je zejména vyvažovací a tréninkový. Přestože dno bylo převážně travnaté, v několika pohozených pneumatikách bydlelo všechno možné: perutýni, ropušnice, murény, klauni i čtverzubci. Po menší pauze následoval druhý ponor, tentokráte nitroxový. Do vody jsme vstupovali na stejném místě, nicméně jsme se vydali podél břehu na druhou stranu. Postupně jsme už naráželi na ostrůvky korálů a spoustu menších rybiček.
Večer jsme se opět všichni sešli u Mustafy, tentokrát na rybě, abychom se později mohli společně zahloubat při vyprávění a fotkách šamana (Čecha) z Guatemaly. Jedna velmi zajímavá věc – šamani z Guatemaly prý dokážou léčit i takové !nemoci!, jako je homosexualita.
Den 2.
Druhý potápěcí den jsme vyjeli džípy na lokalitu Moray Garden. Poté, co jsme se usadili v příjemné pelešárně, proběhl breefing a následně první driftový ponor. Z místa nazývaného Golden Blocks jsme se nechali unášet ne příliš silným proudem směrem k „naší“ pelešárně. V rámci povrchového intervalu jsme se ne zrovna dobře naobědvali a čekali na verdikt ohledně druhého ponoru, který měl být na Caves, ale podmínky ve formě silnějšího větru a větších vln nebyly zrovna ideální. Popojeli jsme nicméně na místo, kde proběhl druhý, zodpovědný breefing společně s nastíněním alternativ ohledně místa vstupu do vody. Ve stejném okamžiku tam dorazila skupina polských nebo ruských „potápěčů“, kteří nám předvedli, jak to nemá vypadat. My jsme postupně ukázkovým dlouhým krokem či pádem vzad naskákali do vody a hlavně rychle odplavali od útesů, abychom na nich neskončili vyvržení jak vorvani ☺. Po rychlém zanoření jsme nejdříve prozkoumali první, menší jeskyni a poté co jsme plavali podél zatím nejhlubší korálové stěny a viděli karetu (někteří se s ní dokonce i blíže skamarádili), jsme se dostali ke druhé, větší jeskyni, ve které jsme narazili na krevety a bílého kraba. Z vody jsme museli opět po jednom a opatrně.
Večer jsme objevili výbornou restauraci Nemo, kde si Pepa domluvil ceny tak exkluzivní, že Mustafovi nastaly těžké časy a Láďa začal přemýšlet, co dělá špatně ☺.
Den 3.
Na tento den jsme si připlatili za lokalitu Gabr el Bint a v očekávání vyrazili k přístavu. Toto místo totiž leží ještě jižněji od Caves a je dostupné pouze na velbloudu nebo lodí. My jsme tedy zvolili druhou variantu. Naše loď se jmenovala Coral dream, posádka byla ochotná a kuchař výborný. Po bezmála půl druhé hodině plavby jsme dorazili na místo, které se podle legendy o dívce (která si, aniž by tušila bouři, šla zaplavat a utonula) překládá jako „dívčí hrob“. Obeplouvali jsme hluboké stěny, obsypané vším možným a pomalu už se těšili na druhý ponor, který jsme chtěli, dle doporučení „pana domácího“ Petra, uskutečnit na lokalitě Gorgonia Garden. Po obědě jsme se tedy přesunuli na místo a čekali nastrojení na pokyn kapitána. Když zavelel, všichni jsme rychle naskákali do vody na další driftový ponor. Viděli jsme nepočítaně velkých žlutých gorgonií, potkali (samozřejmě mimo jiné) velkého kanice a nakonec vypustili bójku a čekali na vyzvednutí. V přístavu jsme se nadšení rozloučili s posádkou a vyrazili zpět směr základna, kde se už vše připravovalo na „egyptský večer“. Jenže jak to tak bývá: „nejdřív práce a potom zábava“ a my nejprve museli „yalla, yalla“ připravit výstroj, která zase v zápětí vyrážela na nakládku do lodi, která nás měla vézt následující den. Po zabalení hadi i Mustafa blažili náš večer, ale my se přesto museli zanedlouho odebrat na lůžka, protože jsme vstávali ve tři hodiny ráno, abychom vyrazili na Thistlegooorm!
Den 4.
V půl čtvrté ráno jsme opustili Dahab směr přístav v Sharm el Sheikhu. Po nalodění, vzhledem k očekávaným vlnám, několik z nás polklo piluli proti mořské nemoci a snažilo se ještě před snídaní na lodi dospat, co se dá. Náladu a očekávání nám nezkazilo téměř hodinové kotvení na místě ani naše zelená barva s tím související (btw. potápěč z posádky, který uvazoval k vraku lana na přídi a zádi, vypadal ještě hůř ;)). Při obou ponorech jsme se zanořovali i vynořovali po laně na zádi, opatrně, aby nás to neodneslo. První ponor byl o průzkumu vraku zvenčí, od místa zasažení bombou až k lodnímu šroubu a zpět. Šlo také o to, abychom si na několika místech vyzkoušeli, jak nám bude při proplouvání užšími prostory. Ta spousta života kolem a majestátnost lodi byla naprosto ohromující! Druhý ponor byl zaměřen na průzkum vraku zevnitř. Od nejnižšího patra do vyššího, přes kuchyň až na kapitánský můstek, ze kterého byla vidět celá loď. Uvnitř jsme mohli vidět jeepy, motorky, holinky a spoustu dalšího vybavení, na konstrukcích jsme míjeli různobarevné nahožábré, které jsme jinde skoro nepotkali. I přes pár adrenalin zvedajících zážitků a mimo jiné třeba ztrátu obou kapes se závažím jednoho z nás, jsme po ponorech s chutí poobědvali a vyrazili směr Ras Mohamed na lokalitu Shark a Yolanda Reef. Při dalším driftovém ponoru jsme nejdřív obeplavali Shark Reef a bohužel žádného žraloka neviděli ☹, ale to je, jak nám bylo vysvětleno, vzhledem k ročnímu období fakt. Byla tu spousta krokodýlích ryb, ropušnic a platýzů a vůbec všeho možného živého. Z boku Yolanda Reef jsme narazili na ztroskotaný náklad sanity, takže o množství toalet nebyla nouze. V tomto okamžiku jsme je ovšem ještě nepotřebovali… Na konci ponoru byla ještě jeskyně, takže si někteří stačili zpestřit čekání na loď jejím proplutím, jiní to nestihli, protože pomáhali s křečí jednomu z kolegů.
Po návratu do přístavu jsme museli ještě zhruba hodinu a půl zůstat v Sharmu, abychom předešli dekompresní nemoci, neboť se údajně cestou do Dahabu přejíždí místa s vyšší nadmořskou výškou. Čas jsme si tedy zpříjemnili drahým pivem a šíšou. Jelikož tady Pepa šlápl na hřebík, mohli jsme následně na základně přihlížet ošetření (spousta ran klackem do nohy a přiložený citrón), které i přes všechna negativní očekávání, zdá se, fungovalo! Asi s hodinovým rozestupem nám také na základnu dorazila výstroj, kterou jsme z posledních sil odpovídajícím způsobem ošetřili. Vzhledem k množícím se střevním problémům jsme nevyrazili nikam ven, neboť Pepa, i když raněn ☺ objevil, odkud Mustafa nosí jídlo (a pak nám ho s minimálně stoprocentní přirážkou prodává ;)) a obstarali si ho sami.
Den 5.
Pátý den byl co do pověstných lokalit ten nejprovařenější ☺. Dojeli jsme jeepy až na Blue Hole, kde jsme v pelešárně vyčkávali na breefing a kochali se výhledem na díru. Po oblečení do neoprénů jsme na kus cesty udali výstroj na jeep, ale poslední úsek jsme přesto museli dojít do místa The Bells pěšky. Jde o relativně úzkou průrvu (název vyjadřuje cinkání lahví o útes), kterou jsme v ideálních rozestupech „padali“ do zhruba 30 metrů, kde jsme na sebe čekali. Poté následovalo pomalé stoupání podél stěny až do průplavu do Blue Hole, kde jsme mohli krom rybek pozorovat i trénující freedivery. Následoval oběd a přesun na Canyon. Po vstupu do vody a přeplavání písečné laguny jsme se dostali až ke kaňonu, který jsme proplavali podle podmínek místy vedle sebe, jinde po jednom. Úžasné bylo následně zvenčí pozorovat unikající bublinky vzduchu, které tam po nás zůstaly. Viděli jsme tu také třeba napoleóna nebo jak se Zizo snažil sprchou rozpohybovat španělskou tanečnici ;). Po delší pauze nás už čekal noční ponor na stejné lokalitě a my se rozdělili na skupinu, která chce jít zpátky do kaňonu a druhou „pouze“ prozkoumávající okolí. Viděli jsme spoustu lovících perutýnů, nahožábrých, humra a malou chobotničku, se kterou jsme se na konci ponoru téměř zapomněli. Také jsme zde všichni v jednu chvíli vypnuli světla, abychom mohli pozorovat světélkující plankton.
Večer jsme opět zůstali desinfikovat na základně („cooooooooooožeeeeeeeeee?“), Mustafa nosil jen pivo.
Den 6.
Poslední, ranní ponor proběhl na lokalitě The Islands. Podmínky opět nebyly ideální a tak nám bylo v rámci breefingu kladeno na srdce, abychom se drželi guidů, neboť na tomto místě není těžké se ztratit. Konečně jsme zažili, co to znamená, když jde proud z 80% tak, jak potřebujeme. Místy jsme opravdu nemuseli vůbec hrábnout a jen pozorovali velké čtyřzubce, barakudy a ve finální jeskyni ještě po většinu času zahrabávající se trnuchu. Na rouře, která ležela v malé hloubce téměř u břehu, jsme ještě zvěčnili název klubu, vyfotili se, trochu blbli, tancovali a poté vystoupali zpět na hladinu.
Zbytek dne jsme strávili nákupy suvenýrů, válením u bazénu a někteří v očekávání výstupu na Mt. Sinaj balením a odpočinkem. Bohužel se následně zjistilo, že na Mt. Sinaji se oficiálně v pátek nepremává a tak jsme si museli výlet odepřít. Místo toho jsme zapadli do oblíbené restaurace Nemo, kde jsme v plném počtu povečeřeli (jak jinak než Pepou domluvených ☺) ryb, krevet a chobotnic, pokouřili nelimitovaného množství šíš a poděkovali Kareemovi se Zizem za příjemně prožité ponory. Vzhledem k dostatku času jsme také měli prostor vyjasnit si, že Pepovo „chamala, chamala“ v arabštině nic neznamená, ale nejvíc podobné je slovu „chamra“, což znamená alkohol. Kdo by to řek? ;)
Den 7.
Poslední dopoledne jsme strávili u bazénu a balili, zaplatili Mustafovi (někteří i to, co nezkonzumovali ☺) a po obědě naskákali do minibusů směr Sharm. Po odbavení zavazadel a vyřešení nadváhy (ne naší, nýbrž bagáže) jsme se vydali k průchodu přes rám, kam jsme se (dle regulí v nepropustné schráně) pokusili propašovat alkohol a museli ho následně všechen za dohledu příslušníků vypít. I přes tyto komplikace ;) se nám podařilo úspěšně nastoupit do letadla a odletět směr Praha, kam jsme dorazili šťastní a plní dojmů, s myšlenkou na další potápěčskou dovolenou.
Doufám, že jsem nic důležitého neopomněla, snad jen to, že mi se všemi přítomnými bylo opravdu potěšením!!!
Zapsala: L. Inemanová
