Zdravím všechny po návratu z naší další cesty do chorvatského Pakoštane. Tentokráte jsme vyrazili uprostřed nejvyšší sezóny a já jsem byl velice zvědav, jak budou o prázdninách vypadat žhavé dalmatské pláže.
Čekalo na nás dokončení několika NAUI Scuba Diver kurzů, jeden pokročilý, Aleš pokračoval v ITP programu a na nejmladšího z rodu Ježků (tedy skoro nejmladšího) bylo připraveno spoustu úkolů pro budoucího Divemastera.
Cesta utekla krásně, střídání ve čtyřech lidech po 250km je paráda. Jen se nám trochu pokazila klimatizace, buď mrazila nebo topila, nic mezi, ale tentkráte jsme ještě netušili, co je za tím….
Musím všechny pochválit, že nikdo neprotestoval, když jsme vyrazili na první ponor hned po ránu, což pro někoho znamenalo přesun z auta přímo do vody. Nejsem sice úplný fanoušek takovýchto akcí, nicméně jsem doufal, že pokud by některý z potápěčů pod vodou usnul, jeden z milionu přítommných šnorchlařů- takže pláže i moře v sezóně zaplněné k prasknutí….- by ho jistě probudil, když by se mu snažil odcizit něco z výstroje …. Přeci jen maximální hloubka na Římské cestě je 6metrů, což je samo o sobě dostatečnou zárukou bezpečného výcviku. Tedy až na ježky …
První den všichni pilně trénovali na Římské, nakonec každý absolvoval plánované tři ponory. Budoucím Scuba diverům se věnoval Aleš a asistoval mu, a musím říci, že velice dobře a zodpovědně, Lukáš Ježek. Já jsem si dával lehký trénink s Lubošem, cvičili jsme navigaci a bojku. Hlavně u navigace bylo zadání jednoduché – zavlečeš mě na Kornaty a propadls!! Nicméně Luboš není žádný zelenáč, přeci jen dvouletá základní vojenské služba vydala své plody a Luboš navigoval, jako by se s kompasem snad narodil.
Jelikož se všem dařilo, další den jsme vyrazili Polárkou na moře. Tedy zájemci dali ještě jeden ranní ponor z Alešem na Římské. Ponor na našem oblíbeném Gangáru a na Kokotárně (nejsem si úplně jist, jestli jsem si tenhle název zapamato’al správně) za sluného počasí, byl pro výcvik ideální. Jen mě trochu mrzelo, že jsem Evě ukazoval pod vodou asi dvě luxusní chobotnice, ona pěkně kývala hlavou, ale na lodi mi oznámila, že moc nerozumí, proč jsem jí ukazoval na tu divnou díru s kamením, že si nevzala čočky …. Pak se snažte.
V pondělí se nám dost nepříjemně otočilo počasí, foukal vítr a od ráno lilo. Tedy ještě bych zapomněl dodat, že ještě před odjezdem lodi jsme si dali s Láďou ranní ponor na Římské. Byl jsem totiž odhodlán najít koníka stůj co stůj. Láďa má sice trochu dar přitahovat problémy – rozbil počítač tak, že na něm svítí eror i bez baterky a čas ponoru to hlásí 999 minut, z automatiky mu bublalo ostošest, i když den před tím na bazénu fungovala bez problémů a klimatizace v autě začala poté, co v Praze vystoupil, opět fungovat. Ale pozor, on přitahuje i mořské potvory !!!! Nejdřív jsme potkali koníka!! Super, fakt tam jsou!! Nešel sice moc fotit, ale počítá se. Hned potom krásná chobotnice zalezlá v díře. Už jsem si říkal, že to je až dost, když tu najednou připlavou tři sépie, vyrážím za nimi a dělám několik fotek, jako důkaz, že jsme je viděli. Když tu najednou zafungovalo Láďovou fluidum ….
Sépie se otočily a my se ocitli uprostřed dramatických námluv. Evidentně tam byla jedna samička a dva samci (tedy, pokud mají sépie samečky a samičky, nebo vlastně to mohly být dvě samičky a jeden sameček nebo … no vlastně, je to asi jedno ….). Nejdřív s ní byl jeden, najednou obrovskou rychlostí vyrazil ten druhý a toho nešťastníka vyhnal. Ten se potom chvíli snažil vybojovat si slečnu zpět, ale marně. Nakonec se místo toho přilepil na kámen a proměnil se z nešťastné lásky v kus šutru.
Zbývající dvě sépie nám potom předváděli neuvěřitelné představení, měnily barvy, proplétaly se mezi sebou …. Dál si jistě všichni domyslíte, co se dělo … Tedy do chvíle, než si slečně všimla mého IKELITE dome portu, ve kterém uviděla tu nejkrásněší sépii – totiž sebe samu!! Bohužel můj makroobjektiv přilepenou sépii nedokázal zaostřit. Mezitím se to ale přestalo líbit samečkovi, který se rozhodlo vše vyřešit a …. pustil se do Ládi …. Nejvyšší čas zmizet.
Rychle jsme se nasnídali a čekali, co bude odpoledne, jelikož počasí nevěstilo nic dobrého. Už jsem se skoro chystal objednat si pivo a zrušit potápění, když k nám dorazila zpráva, že se odpoledne jede. Tak rychle zabalit a fofrem na loď. První ponor byl opět na Gangáru, tentokráte na jihu. Počasí se docela uklidnilo, tak jsme si naplánovli s Alešem a Jéžou slavnostní předání certifikací, jelikož se všichni potápěli výborně. Radek uvázal loď a my se vrhli do hlubiny, tentokráte všichni společně, k vraku popelářské lodě, která je přesně v 18 metrech. Ještě před tím nás upozornil, že pokud by se zhoršilo počasí, jem možné, že bude muset odplout a naložit nás z moře. Dole u lodi jsme předali slavnostně karty, kochali se poházenými popelnicemi, pořidili nějaké ty fotografie a poté se vynořili … Jaké bylo naše překvapení, když s námi pohazovali metrové vlny a Polaris v dálce vypadal, že se převrátí.
Všichni se ale chovali naprosto profesionálně, nikdo nezmatkoval, odplavali jsme dál od ostrova pěkně chycení jeden ke druhému a Radek nás potom naložil pěkně jednoho po druhém na loď. Myslím, že to byla perfektní tečka za tímto kurzem a potvrzení, že si všichni NAUI certifikaci zaslouží. Večerní oslava se samozřejmě vydařila a ráno jsme všichni vyrazili směr Praha.
No, a co dále? Azorská tlaková výše již zasahuje hřebenem vysokého tlaku vzduchu nejen do střední Evropy ….
Petr Řehák
NAUI Rep & CD
