Jak jsme avizovali minulý týden, byl na čtvrtek naplánován ponor po práci. Sešli jsme se v 17 hodin na Amersu, zbalili kufry a vyrazili na Slapy. Podle posledních, zaručených drbů je tam viditelnost stále lepší a lepší. No, uvidíme.
Ve finále nás bylo pět, jak od Poláčka, na ponor ideální počet – lichý. „Naštěstí“ jeden maník zaznamenal drobný únik bublin z vysokotlaké hadice a tak se počet členů srovnal na dvě dvojice.
Stáli jsme na náplavce a plánovali cestu směrem k nové soše Jana Nepomuckého, kterou tam asi před 14 dny instalovali kluci z Willy party, což já osobně považuju za velký zázrak a obdivuhodný počin. Zase jeden cíl ponorů na Slapech.
Věděli jsme o poloze sochy jen hloubku a zhruba směr od sloupu. Tušili jsme, že to je hledání jehly v kupce píce, ale přesto jsme pohrdli linkou, přece si to nebudeme usnadňovat. Jeli jsme vpravo v 10 metrech, překřížili jsme linku k Ferdovi a pokračovali zatáčkou u zátoky. Pak podle kompasu sledovali svažující se stěnu a klesali do 40 metrů. Protože jsme neměli stage, dohodli jsme se, že v této hloubce zůstaneme do okamžiku, kdy nám naskáče 10 – 12 minut deka. To bylo, samozřejmě, za pár minutek a sloup někde daleko před námi. Otočili jsme a vraceli se k náplavce.
Závěrem jen tři poznámky. Viditelnost je skutečně až překvapivě dobrá, nahoře typuju 5 metrů.
Příště se budeme držet linky a pak sochu spíš najdeme, takže hrdost stranou a plánovat efektivně.
A nakonec jsem si užil spílání pro velkou rychlost plavání (spěchal jsem domů, dávali seriál), což činilo mužstvo potíže zejména v zatáčkách, které slabší jedince vynášely.
Zapsal: P. Večeřa
