Už dva roky jsem planoval vylet na křištálově čisté rakouské jezero Grünner See, pokaždé mi do toho něco vlezlo (obvykle práce) no a letos se konečně podařilo, vypnul jsem počítač i mobil a v klidu se vyjelo.
Cesta probíhala v klidu, trošku jsme si s Lubošem zajeli (nevěřte navigacím) nicmeně nakonec s podporou J. Suchoně dorazili do penzionu ve vesnici Oberort. Ubytování bylo velmi pěkné, cena přijatelná a my byli rádi že už jsme na místě. Večer se trošku pokecalo, pivko, vyčůrat, pomodlit a spát. Padl jsem do peřin a spal jako zabitej, přeci jen cesta to není nejkratší. Ráno jsem se dozvěděl že můj spolunocležník se z naší krásné ložnice během pěti minut odstěhoval spát do kuchyně, škoda že jsem takhle pěkně nechrápal před 20ti lety, určitě by mi na to dali modrou knížku :o)
Druhý den ráno, vyspinkanej do růžova pojedl jsem něco dobré snídaně a jedem do vody. Cesta z penzionu k jezeru trvala asi 5 minut, je to doslova za rohem. Na parkovišti bylo jen pár aut tak jsme zaplatili v místním hostinci za ponor a šli se mrknout na jezero. Nádhera, zprávy o křišťálové vodě skutečně nelhaly, naprostá fantazie, něco takovýho jsem ještě neviděl. Při pohledu shora si člověk myslí že tam není víc jak metr vody a nemůžete se zbavit obav že si o dno ošoupete svůj překrásný sucháč, ale obavy byly zbytečné, hloubka vody byla 7-8m i když se to ze břehu jevilo uplně jinak.
Teplota na poledním slunci začala povážlivě stoupat a tak jsme se došourali zpět k autům a začali s oblékáním, v tom vedru tuhle činnost řadím k masochistickým libůstkám ale rychle se to zvládlo a tak jsme se natěšení vydali k vodě. Byl jsem upozorněn na to že teplota vody je kolem 5ti stupňů ale v tom vedru jsem to vcelku i vítal.
Ponor byl opravdu zážitek, takhle čistou vodu často nevidíte, z vydy jsem vylezl asi po hodině a to jen díky tomu že mě vyhnala ukrutná zima. Za rok si tenhle výlet rozhodně zopakuju znovu, stojí to za to.
Zapsal: H. Souček
