Po dlouhé době se mě rýsovala možnost ukecat kolegy a zajet trochu dál od Prahy, respektive od notoricky profláklých Slap (nic proti nim) a zkusit Borek. Nebyl jsem tam pár let. Hladina prý stoupla o 10 metrů, viditelnost tam byla vždy slušná, atrakce se sice trochu smrskly o vrtulník a možná ještě něco, ale to není to podstatné. Nejdůležitější je pohodový ponor, vždyť je sobota.
Jdeme ve dvou buddy partách po dvou, úplně odděleně, abychom se mohli hádat kdo viděl víc, míříme nejdřív směrem k autobusu kolem krásné stěny. Viditelnost je nahoře výborná, možná až 10 metrů, ale když začínáme klesat, rapidně se horší, před autobusem narážíme na „zeď“. Holt už tady pár lidí projelo a vůbec se s tím nemazlili. Jde to až skoro k nule. Přesto profrčíme autobus vnitřkem od zadního okna až k řidiči, kterému to opravdu sluší. Pak se prodíráme vlnami kalu až k nejhlubšímu místu, snažíme se ho alespoň najít. Nakonec končíme ve 33 metrech. Pak už otáčíme a stoupáme do lepší viditelnosti, tedy nahoru. Po hezké hodince projíždíme bránou a je to.
Dojmy po letech? Hezký lom, spousta ryb, překvapivá hloubka a teplota dole ( 5°C ).
Zapsal: P. Večeřa
[showcase slug=“borek-20-10-2012″]
