V sobotu 5.9.2020 celý náš expediční tým ve složení já, Fanda Štěpánek, Marek Štrop a Martin Vokurka vyrazil směr jižní Francie. Čekal nás tam týden trénování a potápění v jeskyních, s ohledem na zhoršující se epidemiologickou situaci (a to jsme nikdo ještě netušili, co se bude dít v dalších měsících) nám bylo všem jasné, že je to jediná a poslední šance dodělat kurz jeskynního potápění NAUI Cave Diver Level I ještě v tomto roce.
Ubytováni jsme byli jako vlastně už pravidelně u Gramatu, což je menší městečko v departmentu Lot v regionu Midi-Pyrénées. Cesta utekla překvapivě rychle, faktem je, že dálnice už v té době byly relativně volné. Díky tomu jsme mohli hned po příjezdu začít s tréninkem, čekalo nás toho poměrně hodně.
První ponor jsem naplánoval tradičně do Resselu. K radosti všech (viď Máro) jsme vyráželi vždy ráno ještě za tmy, je parádní, že když ostatní potápěči začali teprve najíždět na parkoviště, my už jsme měli hotovo, balili jsme a ladili program na odpoledne. Ponor na Resselu byl úžasný, vynikající viditelnost, nikde nikdo, tak jsme v klidu zvládli kolečko až ke studni. Maximální hloubka 30 metrů, celkový čas 64 minut, směs 32% EANx (ten jsme používali na všechny ponory), twin + stage 80cuft.
Odpoledne po ponoru na Resselu nás čekal nácvik práce s linkou, Mára byl pověřen prezentací a Fanda mu dělal figuranta, jelikož to oba už mnohokrát trénovali a tak jediným vyvazováním „nedotčeným“ studentem byl vlastně Martin. Areál je díky své rozloze a vzrostlým stromům ideální na nácvik dovedností na hladině, náročnost přípravy a odhodlání potápěčů bylo za chvíli jasně vidět na Martinově hlavě, ze které se řinula krev, jak se napíchl hlavou na větev při nácviku pohybu za omezené viditelnosti ….
Večer jsme dojeli nafoukat k Olliemu a šli brzo spát, jelikož nás čekal brzký ranní odjezd. Jeli jsme opět na Ressel, kde jsme tentokráte trénovali vyvazování naostro (Ressel jsme měli opět jen pro sebe, tak bylo spoustu místa na trénink), takže to nebylo zase až tak zábavné jako v pondělí. Maximální hloubka 20metrů, celkový čas ponoru 65 minut. Mimochodem Marek měl takovou hrůzu z našeho chrápání, že celý týden dobrovolně bivakoval na terase, kde mu dělaly společnost hyeny ze sousední zoologické zahrady ….. A věřte, že to byl hukot, když začaly v noci všechny najednou štěkat a výt (nebo jaký zvuk to vlastně hyeny vydávají) …..
V úterý pokračovalo potápění na Cabouy, podařilo se nám doplavat do vzdálenosti 300 metrů, krátce po vstupu jsme měli pod vodou společnost dvou krásných úhořů. Na začátku byl poněkud horší viditelnost, ale rychle se to zlepšovalo. Ponor byl bez nácviku konkrétních dovedností, cílem bylo spíše si zvykat na uzavřené prostory a hlavně delší pobyt v nich. Maximální hloubka 30 metrů, celkový čas 53 minut. Během ponoru došlo i na slavnostní okamžik, kdy Marek obdržel certifikaci NAUI Cave Diver Level I, jelikož měl vše splněno a bylo vidět, že od našeho jarního jeskynního výletu do Budapešti na Molnár Janos na sobě opravdu intenzivně pracoval!
Odpoledne nás čekala další jeskyně, tentokráte ale bez výstroje a s foťáky v ruce …. Nemohli jsme si nechat ujít slavnou Gouffre de Padirac, poprvé prozkoumanou v roce 1889! Nádherné podzemní galerie, plavba po nasvícené řece v lodičkách …. Doporučuji podívat se na naší fotogalerii, jakýkoli popis by byl zbytečný. A Padirac ústí do Fontaine De Saint Georges, takže další jeskyně, kterou jsme museli prozkoumat, byla jasná ….
Následující den jsme ale ráno vyráželi podle původního plánu na Landenouse, měli jsme informace o nových schodech (díky Fero), protože lezení po vrklacím žebříku a tahání výstroje kladkou bývalo zážitkem pro otrlé … A bylo to tak, nové, luxusní, pohodlné schody až do vody …. Tam by se teď mohla klidně potápět i moje babička …. Opět otočka ve 300 metrech, tentokráte pracoval tým podstatně lépe, lepší spotřeba, ona mezi námi ta hlava dělá hodně. Viditelnost byla horší prvních 100 metrů, pak už lepší. Že jsme tam byli zase první, to už je asi zbytečná informace. Celkový čas 53 minut, maximální hloubka 21 metrů.
Po ponoru na Landenouse jsme si odpoledne vyrazili na výlet do Rocamadouru, je to nádhera kam bych mohl chodit pořád. Večer potom foukání a příprava na další ponor.
Předposlední den jsme vyjeli na již avizovanou Fontaine De Saint Georges, abychom zkusili proplavat až do Gouffre de Padirac a nemuseli platit vstupné …. Ale to by bylo přeci jen trochu daleko (i vzdušnou čarou je to pěkných pár kilometrů), takže jsem se otáčeli ve 320 metrech. Ponor to byl moc hezký, všichni byli v pohodě a konečně si jeskyně pořádně užívali. Jenom Fandovi při výstupu spadla někde hlavní cívka a zjistili jsme to bohužel až na hladině. Zpátky do 30 metrů se nám znovu nikomu nechtělo, ale než jsme vymysleli nějaký moudrý záložní plán, přijela tam skupinka polských jeskyňářů, tak je Fanda ukecal, aby mu cívku vytáhli a nechali u jeskyně. Což se nakonec stalo, cívku máme a tímto ještě jednou děkujeme za vytažení. Celkový čas 55 minut, hloubka 29 metrů.
Poslední potápěcí den jsme vyrazili tam, kde jsme začínali, tedy na Ressel. Naplánoval jsem ponor, který tentokrát vedl Mára a Fanda s Martinem dostali úkoly, které museli postupně plnit. Zkoušeli jsme hlavně nouzové postupy, sdílení vzduchu a řešení různých závad na výstroji. Ve vodě jsme strávili 67 minut, hloubka max. 23 metrů. Musím přiznat, že to nakonec oba zvládli, pár drobných chybek by se sice našlo, ale to jsme si po ponoru vyříkali, a tak nakonec došlo i na slavnostní dekorování nových jeskynních potápěčů. Ale přiznávám dobrovolně, že mi v baru oba koupili po kalíšku (dobrej Armagnac, jen co je pravda), tak jsem byl povolnější ….
A závěrečné hodnocení – myslím, že se to celé povedlo. Krásné počasí, málo lidí, žádný stres, jako vždycky výborné víno, klobásky, sýry ….. Už se těším na příští rok, ať žije Francie 2021! Každý dělal co měl, nikdo nevymýšlel žádné skopičiny, tak jsem byl spokojený. Jen kdybych tušil, že je to letos poslední potápěcí výlet do zahraničí …..
